Watchman Nee: Správní odpuštění - 2. část
(39. lekce knihy Practical Christian Life)2. POKOŘ SE POD MOCNOU BOŽÍ RUKU
Náš Bůh je Bohem správy. Když je rozhněván, nepozvedne někdy správní ruku hned. Nechá tě jít dál. Jakmile ji však pozvedne, nemůžeš dělat nic jiného, než se pokořit. Není cesta úniku; on není jako člověk, který ti snadno dovolí odejít. Dosáhnout odpuštění hříchů a obnovit své obecenství s Bohem je docela snadné. Nemůžeš však odejmout kázeň, kterou ti Bůh uděluje ve tvém okolí - doma, v zaměstnání či ve fyzickém těle. Jediná věc, kterou můžeš udělat, je naučit se poddávat pod mocnou Boží ruku. Čím jsme pod jeho mocnou rukou pokornější a čím méně vzdorujeme, tím snadněji dosáhneme, že od nás svou správní ruku odejme. Jestli nejsme poddajní a trpěliví, jestliže uvnitř reptáme a hněváme se, dovolte, abych vám řekl, že bude těžké tuto správní ruku Boží odejmout. Je to velice vážná věc. Před dvaceti lety jsi něco udělal podle vlastní představy. Dnes se s tou věcí setkáváš znova a stále musíš jíst ovoce dřívějšího jednání. Ona záležitost se vrátila zpět a vyhledala tě. Co bys měl udělat, když se to stane? Měl bys skonit svou hlavu a říct: "Pane, je to má vina!" Měl by ses pokořit pod Boží ruku a neodporovat. čím více budeš odporovat Boží správní ruce, tím více věcí se ti přihodí. Jakmile je nad tebou Boží správní ruka, musíš se pokořit a ochotně uznat, že si to zasloužíš, neboť Pán se nemůže mýlit. Měl bys být v poddanosti. Nesmíš pomýšlet na vzpouru; nesmíš ani reptat, či se hněvat.Pokud se nepoddáš a budeš přemýšlet, jak z Boží ruky uniknout, pamatuj si, že to není snadné. Kdo může uniknout z jeho ruky? Neuvědomuješ si, žes upadl do dnešní situace kvůli tomu, cos dělal předtím? Například: Jistý bratr jedl v dětství velmi rád bonbóny. Jedl jich tak mnoho, že si zkazil zuby. Jednoho dne si toto požitkářství a jeho následky uvědomil. Snadno od Boha obdržel odpuštění, jeho zuby se však nevrátily do původního stavu. Byla nad ním Boží správa. Přemíra bonbónů kazí zuby. Když vyznáš svůj hřích, obecenství smí být obnoveno, to však nezpůsobí, že ti porostou dobré zuby. Je to Boží správa a měl by ses naučit se před ní pokořit.(Samozřejmě, že zkažené zuby nebudou obnoveny. Jsou však určité věci, které obnoveny být mohou, až bude Boží správní ruka odejmuta).
Dovolte, abych použil jinou ilustraci z Bible: Mojžíš a Áron upadli do správní ruky Boží po incidentu, v němž udeřili skálu v Meribah (Num 20,10-12). Ačkoliv Áron zklamal, Bůh mu stále dovolil být knězem a obnovil své obecenství s ním. Později mu však Bůh řekl, že musí opustit tento svět a že nevejde do země Kanaán. Ani Mojžíš Hospodina neposvětil. Místo aby mluvil ke skále, jak mu Bůh přikázal, ji Mojžíš udeřil holí. Kvůli tomu na něj dolehla Boží ruka a ani on nemohl vejít do Kanaánu. Vidíte ten základní princip? Je to Boží správa. Už nelze udržet Boha, aby s tebou jednal stejným způsobem jako dřív. Možná budeš muset v budoucnu změnit svou cestu. Možná i v tom, co pokládáš za nejlepší. Bible je plná takových příkladů. Když Izraelité přišli ke Kádeši v Páranské poušti, vyslali zvědy, aby prohlédli zemi (viz Num 13-14). Zvědové uřízli větev s množstvím hroznů tak velkých, že bylo třeba dvou mužů, aby ji nesli. Věděli, že země skutečně oplývá mlékem a medem. Ale báli se a odmítli do ní vstoupit, protože viděli, že její obyvatelé jsou tak velké postavy, že Izraelité byli ve vlastních očích jako kobylky. Vyjma Jozue a Káleba, kteří později do této země vešli, měl následkem toho celý zbytek lidí zemřít na poušti. Když slyšeli, jak Bůh vynáší tento soud, vyznali svůj hřích a vyjádřili ochotu vejít. Ačkoli Bůh s nimi dál jednal opravdu s milostí a uznal je za svůj lid, nedovolil jim zaujmout ani část Kanaánu. Nebylo jim dovoleno vejít, protože Boží správa se změnila. Proto bratři, od počátku vašeho křesťanského života byste měli mít touhu jít od prvního do posledního dne po cestě, kterou vám Bůh připravil. Nežijte lehkomyslně; nehřešte! Prosím, pamatujte: ačkoli stále můžete obdržet milost, možná zjistíte, že Bůh musel změnit způsob, jakým s vámi jedná. Jeho správní ruka nikdy neochabuje. Ruka Boží správy je opravdu něčím závažným. Zůstávejme v bázni, neboť nevíme, kdy může být vztažena nad námi. Bůh možná dopustí, aby jí někteří stále unikali. Nebo přehlédne vzpouru desetkrát, ale po jedenácté vztáhne svou ruku. Může však zasáhnout už poprvé. Nevíme, kdy jeho ruka sestoupí. Boží správa není něco, co můžeme kontrolovat. On činí, co chce. Bratři, z tohoto důvodu se musíme snažit být Pánu co nejposlušnější. Ať je ti Bůh milostivý a milosrdný, abys nemusel do jeho správní ruky upadnout. Nicméně, jestliže do ní upadneš, nevzdoruj a neukvapuj se. Nesnaž se utéci, ale za každou cenu následuj základní princip poddání se. Sami od sebe poddajní nejsme, ale můžeme prosit Pána, aby nás takovými učinil. Tímto obdobím můžeš projít jen z milosti Boží. "ó Pane, buď mi milostiv, abych prošel v pořádku!" Jestli na tobě Boží správní ruka nespočinula, hledej neustále jeho milosrdenství. Pokud už na tobě spočinula, jestli dopustil, abys onemocněl, či aby přišly těžkosti všeho druhu, dobře si pamatuj, že bys nikdy neměl zkoušet vzdorovat Boží správě tělesným způsobem. Jakmile na tobě Boží správa spočine, pokoř se ihned pod jeho mocnou ruku. Měl bys říct: "Pane, toto je tvé jednání, toto jsi učinil ty; ochotně se poddávám, jsem připraven to přijmout. Když Boží správní ruka spočinula na Jobovi (nemuselo k tomu dojít), čím poddajnější Job byl, tím lepší byl jeho stav; čím víc se chlubil vlastní spravedlností, tím horší byla jeho situace.
Díky Bohu, že jeho správní ruka často nespočívá na člověku navždy. Osobně věřím, že když je Boží správní ruka nad někým vztažena, může ji snadno odejmout modlitba církve. To je tak cenné v 5. kapitole Jakuba. Zde Jakub říká, že starší sboru mohou odejmout správní ruku Boží. Píše: "A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihne ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, bude jemu odpuštěno." Když tedy bratr shledá, že to je cesta pro něj, církev se za něho může modlit, a pomoci od něj odejmout správní ruku Boží. Pamatuji si, jak jsem kdysi slyšel slečnu Margaret Barberovou povědět velice krásnou věc. Přišel ji navštívit jeden bratr, který udělal něco zlého a později z toho činil pokání. řekla mu: činil jsi tedy pokání a vrátil ses zpět? Měl bys jít k Bohu a říct mu: "Původně jsem byl nádobou v hrnčířově ruce, ale teď byla tato nádoba rozbita." Neměl bys naléhat na Pána a říkat: "Pane, musíš ze mne učinit tu původní nádobu!" Nyní by ses měl pokorně modlit: "Pane, buď mi milostiv a učiň mne znovu nádobou. Neodvažuji se na tebe naléhat. Přijímám to, ať už mne učiníš vznešenou nebo obyčejnou nádobou!" Lidé by byli rádi, aby je Pán učinil slavnější a vznešenější nádobou. Někdy dokonce prosí Pána, aby je učinil lepší nádobou. Jsou období, kdy se nám podaří získat požehnání z prokletí. Ale je jedna věc, kterou vám toužím povědět: ti z nás, se kterými Pán mnohokrát jednal, vědí, že do Boží správní ruky upadáme často. Poznáváme, že jejím prostřednictvím nás Bůh učí, jaká je jeho vůle. Vše, co můžeme dělat, je poddat se. Neexistuje žádná úniková cesta; jen poddání. Neměli bychom brát tyto věci na lehkou váhu. Jistá sestra se se mnou radila, když uvažovala o vstupu do manželství. řekl jsem jí, že jak to já vidím, neměla by se za onoho muže vdát, protože se nezdálo, že je spolehlivým křesťanem. Trvala však na tom, že mu důvěřuje, a tak se za něj provdala. Po osmi měsících mi napsala dlouhý dopis, v němž řekla: "Vím, že jsem jednala špatně. Neposlouchala jsem tě a nyní vím, že jsem se dopustila velké chyby. Co teď mám dělat?" Má odpověď zněla: "Do budoucna ti zbývá jediná cesta, a to, aby ses pokořila pod mocnou Boží ruku. I kdybys mi napsala podruhé, nemohu ti stále nijak pomoci. Nikdo ti nemůže pomoci, neboť jsi upadla do správní ruky Boží. Když se v ní nacházíš, nesnaž se proti ní bojovat. Jestli to učiníš, staneš se rozbitou nádobou a nebude pro tebe žádná budoucnost." V tomto dopise jsem jí také důrazně pověděl, že by to byla velká chyba, kdyby mi znova psala. Pamatujme si tedy: není nic vážnějšího než Boží správa. Často přemýšlím o situaci dnešní církve. Je to jako když vstoupíte do hrnčířova domu a naleznete množství rozbitých číší, rozbitých umyvadel a láhví. Taková je situace dnešních křesťanů. Je to opravdu velice vážná věc. Opakuji, musíme se naučit poddat se pod mocnou ruku Boží.