...a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země. (Gen 22,17-18)

Mesiáš tedy bude z rodu Abrahamova. O Kristu však nemluvíme jako o muži z rodu Abrahamova, byť je to nesporný fakt. Má jiný přídomek, "z rodu Davidova". V potomstvu Izákovu se totiž nacházeli také třeba Kórachovci, první král Saul nebo později Menaše, tedy lidé, kteří přinášeli druhým hodně nepožehnání. Samotný původ člověka k trvalému požehnání zjevně nestačí, musí se přidat něco víc. Tak i mezi těmi, kteří později z Izáka vzešli, byl prováděn výběr, jehož podstatným znakem byla poslušnost, zájem konat Boží vůli. Některé větve stromu byly vyťaty a jiné byly místo nich naroubovány, další se zazelenaly a vydaly plody. Jednou z takových byl David; spojil v sobě izákovský původ a charakter s touhou po Bohu a následování Jeho záměru.

Když Abraham slyšel Boží hlas na hoře Mórija, naprosto si neuvědomoval, jak daleko do budoucnosti v té chvíli Bůh hledí. V Izákovi již přijal požehnání pro sebe, ale nyní to byl jiný level, naplnění původního povolání "Staň se požehnáním" (Gen 12,2) Tedy, už nehleď jen na to, jak ti věci fungují nebo nefungují, jak jsi nebo nejsi happy, ale co dobrého, co nebeského se může skrze tebe na tomto světě stát. 

Z našeho hlediska teď bude Bůh neuvěřitelně dlouhou dobu připravovat příchod Mesiáše, muže všeho požehnání. Ten čas vypadal na zemi velmi, velmi různorodě a většinu té doby to popravdě nevypadalo, že k tomu vše směřuje! Tak i my jsme ve svém životě na plnost požehnání nezřídka připravováni; tím či oním způsobem jsme tvářeni, abychom se stali pramenem, darem požehnání pro druhé. Náš kristovský původ, který je nám darován shůry, se k tomu musí propojit s něčím dalším - ochotou poslechnout a touhou konat Boží vůli, aby zde zanechal trvalé ovoce.