Když učedníci viděli proměnění Ježíše na hoře, v tom světle byly všechny otázky bezpředmětné. Zdálo se jim, že od této chvíle už nebudou klopýtat v ničem, všechno bylo jasné, zážitek Boží přítomnosti je nesl ještě dlouho poté. Ale jen tak dlouho, než sešli z Božích výšin do údolí temna k posedlému chlapci, z nějž nemohli vyhnat démony. Zde jejich víra narazila na duchovní realitu našeho světa. Toto byla duchovní krize - nelze jít dál, ani znalosti, ani minulé zkušenosti nestačí, jakkoli byly slavné. Zdá se, že je dokonce možné říci, že duchovní krize nastává tehdy, když realita stojí v protikladu tomu, co pro nás dosud na cestě následování fungovalo a popírá to.