Když učedníci viděli proměnění Ježíše na hoře, v tom světle byly všechny otázky bezpředmětné. Zdálo se jim, že od této chvíle už nebudou klopýtat v ničem, všechno bylo jasné, zážitek Boží přítomnosti je nesl ještě dlouho poté. Ale jen tak dlouho, než sešli z Božích výšin do údolí temna k posedlému chlapci, z nějž nemohli vyhnat démony. Zde jejich víra narazila na duchovní realitu našeho světa. Toto byla duchovní krize - nelze jít dál, ani znalosti, ani minulé zkušenosti nestačí, jakkoli byly slavné. Zdá se, že je dokonce možné říci, že duchovní krize nastává tehdy, když realita stojí v protikladu tomu, co pro nás dosud na cestě následování fungovalo a popírá to.
„Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já v...
-
Podmínky které prospívají růstu víry, nejsou vnější. Je to přesně naopak: lidé s největší vírou vyrostli v těch nejobtížnějších podmínkách, ...
-
Když učedníci viděli proměnění Ježíše na hoře, v tom světle byly všechny otázky bezpředmětné. Zdálo se jim, že od této chvíle už nebudou kl...
-
Zmínil jsem níže, že Bůh je věrný svému charakteru. Ale právě to je pro nás nezřídka matoucí. Bůh často vyslyší naše prosby a pošle pomoc v ...