28 listopadu 2020
Zápasy víry nás pročišťují. Jákob chtěl na začátku své cesty na Bohu vydělat, nešlo mu o Jeho věc. Chtěl stejné požehnání, jaké viděl na svém otci, ale z docela sobeckých pohnutek. Proto musel na dlouhá léta do Boží školy, kde nejde o studium, nýbrž o proměnu charakteru. Bylo to nelehké pokořování v zemi svého strýce, na jehož konci ho čekal zlom - zápas s Bohem. Na začátku cesty za Lábanem "vykročil lehkým krokem"; po letech se vrátil do svého (požehnaného) dědictví kulhající. Poznal, že Bůh je silnější a Jeho cesty vedou jinam, než by šel sám. Od těchto zlomů už nevolil tak snadno vlastní cesty. I když se v něm ještě projevovala jeho stará povaha, už v jiné síle a jen načas. Naučil se spočívat pod Boží rukou, v dědictví, kterého se mu dostalo darem a nebylo třeba si je přivlastňovat podvodem.
„Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já v...
-
Podmínky které prospívají růstu víry, nejsou vnější. Je to přesně naopak: lidé s největší vírou vyrostli v těch nejobtížnějších podmínkách, ...
-
Když učedníci viděli proměnění Ježíše na hoře, v tom světle byly všechny otázky bezpředmětné. Zdálo se jim, že od této chvíle už nebudou kl...
-
Zmínil jsem níže, že Bůh je věrný svému charakteru. Ale právě to je pro nás nezřídka matoucí. Bůh často vyslyší naše prosby a pošle pomoc v ...