Zápasy víry nás pročišťují. Jákob chtěl na začátku své cesty na Bohu vydělat, nešlo mu o Jeho věc. Chtěl stejné požehnání, jaké viděl na svém otci, ale z docela sobeckých pohnutek. Proto musel na dlouhá léta do Boží školy, kde nejde o studium, nýbrž o proměnu charakteru. Bylo to nelehké pokořování v zemi svého strýce, na jehož konci ho čekal zlom - zápas s Bohem. Na začátku cesty za Lábanem "vykročil lehkým krokem"; po letech se vrátil do svého (požehnaného) dědictví kulhající. Poznal, že Bůh je silnější a Jeho cesty vedou jinam, než by šel sám. Od těchto zlomů už nevolil tak snadno vlastní cesty. I když se v něm ještě projevovala jeho stará povaha, už v jiné síle a jen načas. Naučil se spočívat pod Boží rukou, v dědictví, kterého se mu dostalo darem a nebylo třeba si je přivlastňovat podvodem.