Jákob musel být poté, co prožil pokořující období u Lábana a zlomení v zápase s Bohem, překvapen tím, jak se měnil jeho pohled na život, na lidi, na Boha... Když na počátku opouštěl svou rodinu, zdálo se mu, že dobře ví, jak se věci na světě mají. Věděl, co je pro něj důležité, oč mu jde, co chce. Lidé měli pro něj hodnotu podle toho, jak zapadali do jeho plánu. Neměl o sobě mnoho pochyb. Pyšný, nezlomený člověk to vidí podobně. A přesto, oč požehnanější je, když nám srdce změkne ve zkouškách, které jsou nám v životě darovány. Jak se rozšíří naše schopnost vnímat, kolik bohatství nabydeme třeba jen díky schopnosti radovat se z věcí, které jsme dříve míjeli bez povšimnutí.