15 května 2021

Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná. Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna... (Gen 12,14-15)

Abram vstoupil do Egypta s neradostným srdcem plným obav. Nejen, že předtím ztratil jistotu, že jim v zaslíbené zemi bude vždycky dobře, ale navíc měl od začátku egyptského dobrodružství pocit, že je na tom něco zcela špatně. Jaký rozdíl oproti dřívějším měsícům, kdy ho provázela vnitřní jistota, potvrzovaná i vnějším úspěchem. Ale nyní to bylo pryč a v srdci teď musel bojovat se strachem.

Abramovi připadalo, že se v celém svém životě ještě nenacházel v tak svízelné situaci, aby musel lhát o své ženě. Rozhodl se k tomu pro jistotu ještě před vstupem do Egypta, kdy ani netušil, co vše je čeká. Jeho karavana ale již působila tak impozantně, že se mezi mnoha jinými, kteří také sestoupili do Egypta hledat potravu, jednoduše nemohla skrýt. Předpokládal, že vzbudí rozruch. Abram zjevně měl již důstojnost knížat, a nevyhýval se ani vládnoucím sférám - nešel na venkov, nýbrž do hlavního města, blízko sídlu vládců, kde si ho všimli faraonovi dvořané.

Jeho lež nakonec způsobila, že mu Sára byla vzata a nabídnuta faraonovi. Abrama pohltilo skutečné zoufalství. Nechápal, jak se ocitnul v tak šílené situaci. Celou výpravu by nejraději zrušil a vrátil se zpátky, ale byl v pasti: nemohl přece bez Sáry odejít, ale nevěděl, jak ji dostat zpět.

Abram zkusil volat na pomoc svého nového boha, ale nešlo mu to lehce, protože cítil, že se v poslední době od jeho cesty nějak odchýlil. Přemýšlel o tom, že strach opravdu není dobrý rádce, a pokud člověka ovlivňuje, rozhodne se málokdy správně.

Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil. (Gen 22,19) Abraham prožil emocionálně...