Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. (Gen 13,7-8)
Když nastala krizová situace, byl Abram jako starší a zralejší připraven ji řešit první. Cítil jistě právě proto větší míru odpovědnosti. Ale zdá se, že v jeho slovech "ať nejsou rozepře" je skryta i reflexe předešlé věty Písma: "tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci". Jakoby Abram nahlížel, že tu nejde jen o to, kdo z nich dvou získá lepší pastviny a povede se mu lépe. Avšak oba zde žijí svůj život před očima okolních kmenů a jejich spor hrozí přerůst a stát se pro ně veřejným divadlem a vizitkou jejich životů i jejich Boha. Ať nejsou rozepře... Abram se chce za každou cenu vyhnout sváru v rodině (což tehdy byla také "rodina víry") a neuplatňuje v něm svou převahu, takže by Lota chtěl zahanbit, přebít. Mohl to udělat - třeba už jen odkazem na to, že je starší, což mu ve starověkých společnostech dávalo mnohem významnější pozici než je tomu dnes.
Pro řadu lidí jsou spory osidlem, protože v nich ztrácejí hlavu, propadají hněvu a situaci eskalují. Vyřčená slova a vykonané skutky se těžko berou zpět a škody jsou dlouhodobé a dalekosáhlé. Pro jiné jsou však spory osidlem, protože je vždy považují za špatnou věc, utíkají před nimi a mají za to, že je to jedině správný křesťanský postoj. Copak o tom není třeba právě Abramův postoj důkazem?
Není. Abram ukázal vůli ke smíru tam, kde tím nakonec ztrácel na zisku, majetku. Je zjevné, že v tuto chvíli již pro něj existovaly věci, kterých si cenil více než hmotného zabezpečení a peněz. Byl připraven nést ztrátu, pokud to prospěje dobré věci. Takové, která se za peníze koupit nedá.
Je však jisté, že by Abram nebyl připraven ustoupit, pokud by kompromis s Lotem zahrnoval ony věci vzácnější než zlato: pokud by musel obětovat morálku nebo dokonce víru v Hospodina. Ve stejné míře to tak nebylo vždy, ale přesto se pomalu, ale jistě, právě tyto věci pro něj stávaly důležitější a důležitější.
Tak i Kristus dokázal být beránkem tam, kde jsme přirozeně vlky, a lvem tam, kde je nám často bližší být ovcemi.
