20 června 2021

Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo. (Gen 13,9)

Kdo tu měl mít právo první volby? Samozřejmě, že Abram. Byla to jeho expedice, na kterou Lota přibral. Lot vděčil Abramovi za to, co měl a doposud ho následoval na jeho cestě z Uru do Cháranu, Kanaánu, Egypta a zpět. Jejich stáda rostla, dařilo se, to vše díky uvážlivému Abramově vedení a požehnání, které na něm spočívalo - přes všechna selhání, kterých se dopustil.

Abram chtěl zabránit tomu, aby hádky o lepší pastvu mezi pastýři přerostly ve spor mezi jím a Lotem, ale když se odhodlal k takovému kroku jako je oddělení se, muselo být zjevné, že Lot už s ním uvnitř není zajedno. Kdyby byl, byla by tu oboustranná vůle ke smíru, ale jejich vztah se změnil.

Lot byl mladší (to tehdy byl významný faktor pro to, kdo měl mít první slovo v rozhodování) a jako ten, který doposud z podniku vedeného Abramem profitoval, měl ustoupit. Ale Abram ukázal svou velkorysost a nabídl mu volbu. Dobře věděl, že tím může přijít o ta nejlepší místa pro stáda a prosperitu, jinými slovy: jeho výnosy budou nyní menší než Lotovy. Přesto se zachoval šlechetně, i když musel vědět, že ho ta velkorysost bude stát hodně, hodně peněz.

V životě je tomu stejně - kdo hraje na sebe, nezná velkorysost a nedává nikomu přednost, je krátkodobě úspěšnější (třeba i na silnici...). Ten, kdo je ochotnější ke kompromisu, obvykle ztrácí. Mnozí rodiče dnes učí své děti, aby neustupovaly, ale především se snažily prosadit se. Ano, to jistě určitý čas funguje, jako na té silnici. Často však později přijde tvrdý náraz. Je to zvláštní jev, že takový člověk ani nemůže být plně šťasten (což si ale on ve svém stavu většinou neuvědomuje). Když bude každý chtít bezohledně vyhrát, v jakém to světě budeme odsouzeni žít?

Ani Lot se neznepokojoval uvažováním, jak ctné jsou jeho kroky, nebo dotazováním se Hospodina. Vybral si lepší díl země a odtáhl. Logicky vzato měl být tím, kdo z té situace odejde jako vítěz a Abram jako ten, na koho zbydou ztráty. Ale další cesty obou ukázaly, že je to vlastně naopak.


Abram nyní neprosil Boha o navštívení shůry. Těžko říct, co vše se mu v té chvíli honilo hlavou. Patrně zejména nádherný pocit úlevy z vítěz...