Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. (Gen 13,10)

Staré příběhy a pohádky jsou často založeny na principu, že člověk je životem veden podle toho, jak je nastaveno jeho srdce. Lidé dávných časů svět nepoznávali v prvé řadě racionálně - tento přístup se začal prosazovat až od řecké filozofie, ale trvalo to další tisíciletí, než zvítězil věk rozumu, osvícenství. V časech dávných byla však na rozdíl od dnešní doby daleko důležitější životní moudrost než vědecký výklad světa. Lidé hledali příčiny a následky lidského konání - to pro ně totiž mělo přímý dopad, proto tomu potřebovali porozumět. Rodila se tradiční přísloví, moudrý stařec, nejúctyhodnější člověk obce, byl vyhledávaným rádcem, nebyl však vědcem, nýbrž spíše života znalým člověkem.

Je dobré mít toto na zřeteli, když čteme Bibli, protože byla napsána v podobném prostředí a právě tyto (z dnešního hlediska) nevědecké pravdy jsou jejím poselstvím - tedy nikoli popis procesu vzniku galaxií nebo rozbor DNA. Ty tam lidé opravdu nehledali a ani by jim nebyli schopni porozumět.

Ale o lidském srdci se v Písmu dovídáme mnoho, velmi mnoho. Když nyní Abram a Lot učinili své volby, nepřišlo to jako blesk z čistého nebe. Abram velkoryse nabídl Lotovi volbu zvolit si kraj, kde se usadí, a Lot se nevelkoryse a bezohledně chopil příležitosti, aby vyhrál.

Jejich postoje, tak jako ty naše, byly utvářeny léta předtím a byly výslednicí dlouhého procesu. Abram, který s Bohem chodil a učil se žít tak, aby mohl přebývat v jeho blízkosti, se díky tomu měnil v lepšího muže. Lot, který sice věřil ve stejného Boha, ale nikdy se mu plně nevydal, žil podobným životem, jako ostatní lidé té doby. Jeho cílem nebylo oslavit Boha, ale užít si tento život. Proto si vybral oblast, kde to bude moci snáze realizovat. Abram tak zůstal v horských oblastech, kde byl život těžší, zatímco Lot sestoupil do úrodných nížin. Podobně jako Eva "viděla" žádoucíma očima strom poznání, "spatřil" i Lot tu krásnou, žádoucí zemi. A stejně jako ona byl slepý ke skutečnosti, že je tu ovšem velké "ale".

Podíváme-li se na jejich volbu jako na alegorii duchovního postoje, porozumíme, že Abramovo srdce, které hledalo a následovalo Boha, ho životem vedlo k výšinám, zatímco Lotovo srdce jej dovedlo až do bažin Sodomy a Gomory.