Abram měl růst. Ale nebyl to osobní růst, jak mu většinou lidé rozumí dnes, totiž forma studia, osvojení nějakého know-how, získání nových informací. V tom se od lidí dávnověku velmi lišíme. Když nastoupila doba osvícenství a s ní prudký rozvoj poznání a vědy, hledali lidé univerzální pravdy o světě, v němž žijí. Poznání mělo být oproštěno od přeporozumění a předsudků, hledal se pokud možno nezatížený pohled na skutečnost, důležitá byla jen ověřitelná fakta. Tehdy se věda postavila proti náboženství, které z jejího hlediska jednak nepracuje primárně s fakty, ale s přesvědčeními, a navíc vyžaduje, aby nově nalezené poznatky zapadaly do daného myšlenkového schematu. S postupem času většina vědců proto odmítla náboženství jako nevědecký fenomén.

Pokud bychom neměli osobní zkušenost s Bohem a naše víra by stála jen na přesvědčení, argumentaci, byla by to velmi slabá a vrtkavá věc. Ne že by snad neexistovaly i racionální argumenty pro víru, ale obvykle nestačí k tomu, aby uchvátily srdce člověka, aby byl ochoten obstát proti všem problémům, ať to stojí, co to stojí. Kdyby naše víra byla jen otázkou přesvědčení, podobali bychom se spíše Svědkům Jehovovým a podobným církvím, které potřebují své členy neustále vyučovat (tj. dávat jim trvyle přísun myšlenkových argumentů), aby vytrvaly v tzv. víře. Ve skutečnosti to však není víra, nýbrž názor. Jeho těžistě není v srdci, nýbrž v hlavě.

Musíme proto prožít to, co již tenkrát zažil Abram a o co stál apoštol Pavel "...aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží" (1K2,5). Jedině osobní setkání nás posune za omezené hranice naší racionality, kde Bůh z pohledu člověka přebývá (v "duchovní sféře"). Poté s překvapením zjišťujeme, že Bůh se nám ani trochu nesnaží dokazovat, že je vědecky v pořádku. Prožití jeho přítomnosti prožíváme jako zkušenost z jiného světa, z nějž do toho našeho vstupuje Jeho moc a komunikuje s námi (přichází "zjevení").

Bůh žádného člověka nepřijal za odměnu, protože měl na věci správný názor. Přijal ale řadu lidí, kteří měli v lecčems sice nesprávné názory, ale jinak správné postoje (srdce). Proto pracoval na vnitřní proměně Abrama a bude to dělat i s každým z nás, aby mohlo Jeho království v našem životě růst a přinášet drahocenné ovoce pro věčnost... abychom zrcadlili víc a víc Boha samotného.