01 září 2021

Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: ‚Já jsem učinil Abrama bohatým.‘ Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl. (Gen 14,22-24)

Abram se vzdal podílu z válečné kořisti, která by ho udělala možná nejbohatším mužem široko daleko - znovu zopakujme, že i kdyby měla Sodoma jen stovky obyvatel, pak převedeno na dnešní poměry muselo její jmění činit přinejmenším desítky milionů korun. Abram se jich zřekl, i když by na ně měl nárok. Vždyť se tak chovají armády dodnes - na dobytém území si přisvojují, co chtějí. Co teprve v dávných dobách u necivilizovaných kmenů!

Abram se však kvůli pověsti rozhodl nést ztrátu a neobohatit se způsobem, který mu nebyl vlastní. Se svědomím před Bohem nechtěl, aby byl spojován s tím, že jako cizinec zbohatl na jmění místního města, protože by to budilo nevoli a závist. Přesto, kdyby mu šlo v prvé řadě o majetek, si toto jmění vzít mohl. Ostatně mnoho z našeho srdce se odhalí ve chvíli, kdy bychom určitou věc mohli, ale zřekneme se jí. Zdůrazňuji slovo mohli - ne museli - "musejí" ti, kteří se z donucení podrobují křesťanské morálce a jejich osobnost tím trpí, postupně se scvrkává a vrhá šedé stíny. Vítězný život je jiný: mohli bychom vrátit ránu, ale najdeme při sobě větší milost. Mohl bych se zbohatit, ale nevyužiji situace. Ne musím, ale mohu převýšit běžnou morálku - to je podstata Kázání na hoře. Jsem tedy silnější než okolnosti, nikoli otrok vyšší vůle, jíž se nezbývá než podrobovat.

Abram se rozhodl ke šlechetnosti, ale stejně jako se to často stane nám, se nacházel v situaci, v níž nebyl sám. Nemohl chtít, aby i ti, kdo ho v boji podpořili (okolní kmeny spřízněné s ním smlouvou) prokázaly vůči kořisti stejnou velkorysost jako on. Proto, ačkoli si sám podíl nevzal, nechává je si ho vzít. Osobní velikost nevnucuje svou cestu druhým. Chce-li někdo sám k výšinám, pak druhé k témuž nenutí, jen jim ukazuje cestu. A pokud jeho šlechetnost znamená nést ztrátu (a ona znamená ztrátu téměř vždy), pak po nich nežádá, aby ji byli nuceni nést, pokud ji sami nést nechtějí.

„Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát?" (Gen 15,1-2) P...