Jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země. (Gen 22,17-18)
Není to divné, když vládce nebes a země vyhlašuje největší dosud vyslovené požehnání (od stvoření větší nenajdeme), a mezi těmi úžasnými zaslíbeními musejí zaznívat i slova o nepřátelích?
Jako by tím Bůh sám doložil tu skutečnost, že náš život není jen o hezkých věcech, které si můžeme "užívat", když budeme mít na své straně Boží přízeň. I v takovém případě totiž s překvapením zjišťujeme, že jsme se ocitli na území, kde probíhá konflikt protichůdných sil. A možná by bylo správné říct, že jsme se tam neocitnuli omylem, ale právě proto, že máme na své straně Boha.
Pro někoho je to překvapivá myšlenka, že by ho poznání Boží dobroty mělo dovést k místu boje. Vždyť i v Písmu jsme vybízeni hledat pokoj, smíření a lásku. Kde je v tom místo pro střet? Ale Boží slovo je jednoznačné: Abraham na svém duchovním vrcholu na hoře Mórija slyší slova požehnání, ale v nich je obsažen i přemáhající boj nad nepřáteli ("brána nepřátel" charakterizuje centrum nepřítele). Totéž však říká i Ježíš, když Petrovi na jeho dosavadní duchovní výšině zaslibuje klíče království a zbudování církve, již brány pekel nepřemohou.
Dějiny Izraele, Ježíšova příchodu i církve dokládají, že kdekoli se na této zemi zrodily Boží věci, zrodil se i svár. Nelze se tomu vyhnout. Herodes, zákoníci, Římané, islám, odpadlá církev, komunismus... všichni, kdo v dalších dějinách pronásledovali Boží lid, byli nevědomky aktéry předpověděného dramatu. Jakmile přišlo světlo, pronásledovala je temnota.
Máme zaslíbení, že "tma je nepohltí" (J 1,5). Ale v životě víry se určitému zápasu nelze vyhnout. Stojíme na Boží straně, používáme jiné zbraně a metody než temnota ("odění světla" Ř 13,12), a máme zaslíbení o vítězství. A přece si nebudeme nalhávat, že ve svém životě máme vítězství vždy. Ostatně dějiny Abrahamových potomků jsou v Písmu zaznamenány mimo jiné i proto, aby nás poučily, že existuje něco, co nás o ně dokáže připravit. Není to však moc nepřítele, ale naše duchovní selhání.
