23 prosince 2020

 "Jsme poctiví lidé" (Gen 42,11) Stejně jako Jákob na začátku netušil, v čem se mýlí (protože se mýlil v podstatě sebe sama, ne nějakém detailu), stejně tak i jeho synové považují sami sebe za "poctivé lidi". Jak je možné, že sami sebe označují za poctivce ti, kteří ze záště téměř zabili svého bratra, a když už ho nezabili, alespoň z něj udělali otroka a zbavili jej rodiny, vlasti, majetku, práv a celé budoucnosti? Jak mohli žít se lží, kterou téměř utrápili vlastního otce, a celý život se na to dívat?
Člověk uklidňuje své svědomí tím, že se poměřuje jen v oblastech, v nichž ví, že nepropadá, a k ostatním je rád slepý. Proto je náš svět plný "poctivých lidí" a mnozí z nich mají stejně jako Josefovi bratři své malé (pro všechny případy) náboženství.

Abram nyní neprosil Boha o navštívení shůry. Těžko říct, co vše se mu v té chvíli honilo hlavou. Patrně zejména nádherný pocit úlevy z vítěz...