23 prosince 2020

 "Jsme poctiví lidé" (Gen 42,11) Stejně jako Jákob na začátku netušil, v čem se mýlí (protože se mýlil v podstatě sebe sama, ne nějakém detailu), stejně tak i jeho synové považují sami sebe za "poctivé lidi". Jak je možné, že sami sebe označují za poctivce ti, kteří ze záště téměř zabili svého bratra, a když už ho nezabili, alespoň z něj udělali otroka a zbavili jej rodiny, vlasti, majetku, práv a celé budoucnosti? Jak mohli žít se lží, kterou téměř utrápili vlastního otce, a celý život se na to dívat?
Člověk uklidňuje své svědomí tím, že se poměřuje jen v oblastech, v nichž ví, že nepropadá, a k ostatním je rád slepý. Proto je náš svět plný "poctivých lidí" a mnozí z nich mají stejně jako Josefovi bratři své malé (pro všechny případy) náboženství.

Můžeme se poprávu domnívat, že až do vypuknutí hladu, kvůli kterému šli do Egypta, se bratrům nedařilo zrovna zle. Vždyť jejich otec měl roz...