Na počátku naší cesty se domníváme, že známe Boha, nicméně ve skutečnosti známe jen vlastní představu o Něm. Ta se skutečnosti více či méně přibližuje, ale rozhodně se s ní neshoduje, protože přirozený člověk nechápe duchovní věci (1K2,14). K jejich poznání je třeba zjevení a zápas víry. Díky tomu jsou naše představy s realitou postupně konfrontovány a v srdci se formuje odraz skutečnosti - pravda. Mohli bychom být za tento leckdy bolestný proces vděční, ale faktem je, že je to často naopak: pravda nás už nenadchne ve stejné míře. Nevnucuje se, nepodbízí, nesvádí, není vymalována reklamními barvami. Aby ji člověk miloval, musí se mu (gastronomickým přirovnáním) změnit chuťové preference. Ale oč blaženější je, když k tomu svolí, a oč hodnotnější a trvalejší chutě přitom objeví. Právě proto "staré víno lepší jest".