Na počátku naší cesty se domníváme, že známe Boha, nicméně ve skutečnosti známe jen vlastní představu o Něm. Ta se skutečnosti více či méně přibližuje, ale rozhodně se s ní neshoduje, protože přirozený člověk nechápe duchovní věci (1K2,14). K jejich poznání je třeba zjevení a zápas víry. Díky tomu jsou naše představy s realitou postupně konfrontovány a v srdci se formuje odraz skutečnosti - pravda. Mohli bychom být za tento leckdy bolestný proces vděční, ale faktem je, že je to často naopak: pravda nás už nenadchne ve stejné míře. Nevnucuje se, nepodbízí, nesvádí, není vymalována reklamními barvami. Aby ji člověk miloval, musí se mu (gastronomickým přirovnáním) změnit chuťové preference. Ale oč blaženější je, když k tomu svolí, a oč hodnotnější a trvalejší chutě přitom objeví. Právě proto "staré víno lepší jest".
„Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já v...
-
Podmínky které prospívají růstu víry, nejsou vnější. Je to přesně naopak: lidé s největší vírou vyrostli v těch nejobtížnějších podmínkách, ...
-
Když učedníci viděli proměnění Ježíše na hoře, v tom světle byly všechny otázky bezpředmětné. Zdálo se jim, že od této chvíle už nebudou kl...
-
Zmínil jsem níže, že Bůh je věrný svému charakteru. Ale právě to je pro nás nezřídka matoucí. Bůh často vyslyší naše prosby a pošle pomoc v ...