Josefovi bratři byli jistě dostatečně inteligentní, o řadě věcí si dokázali udělat správný úsudek. Kdyby žili v jiné době, byli by možná vystudovaní odborníci nebo přinejmenším úspěšní velkofarmáři. Ale jakkoli dokáže být člověk bystrý v úsudku o vnějších věcech, obzvlášť těch, které se týkají mrtvé hmoty, tak dokáže být zaslepený vůči věcem života, pravdám lidským, které se ho přímo týkají. Úsudek o nich se netvoří exaktně jako v technice; je závislý na tom, odkud je nahlížíme (obrazně vzato "kde se nacházíme") a jak máme uvnitř srovnané hodnoty.

Bratři prodali Josefa, když mu bylo 17 let a dalších asi 30 let až do Jákobovy smrti žili s břemenem, které tížilo jejich duše, než Josefovi vyznali svou vinu. A kdyby jim tenkrát k cestě do Egypta nepomohly těžké životní okolnosti (jakým darem se mohou pro člověka stát!), sami od sebe by pravděpodobně nepodnikli nic, aby se tohoto jha zbavili...

Pokud srdce člověka není v pořádku, bude se ve svém úsudku mýlit. Přiměřená míra pochybnosti o nás samých je nutnou podmínkou zdravé cesty životem. Ostatně nejvíc zla na světě způsobili ti, kdo o své cestě vůbec nepochybovali.