09 ledna 2021

Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili.“ (Gen 50,15)
V tuto chvíli uplynulo od otevření třinácté komnaty bratrů (odhalení před Josefem) již sedmnáct let (Gen 47,28). To ovšem znamená, že bratři celá ta dlouhá léta žili s obavou, že nevědí, jestli se jim Josef nepomstí. Je to důsledek skutečnosti, že se s vinou nevyrovnali tím jediným možným způsobem, a to díky obstarožnímu pojmu "pokání", spočívajícího v uznání a vyznání viny. Bratři stále nemohou opustit vězení viny a strachu. Stavějí si v nitru obranné hradby a jejich vidění lidí a světa je zatížené a pokroucené - podezřívají Josefa z věcí, které vůbec neměl na mysli.

Jak těžký kámen spadl z jejich srdce, jak se v jejich nitru vyjasnilo, když se svou vinou nakonec za Josefem přišli. Myslím, že si tehdy řekli, že kdyby věděli, jak se jim uleví, byli by to udělali mnohem dříve.

Jak složitý je život, když člověk není ochoten vyznat svou vinu.

Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram...