24 ledna 2021

Můžeme se poprávu domnívat, že až do vypuknutí hladu, kvůli kterému šli do Egypta, se bratrům nedařilo zrovna zle. Vždyť jejich otec měl rozsáhlé hospodářství, stáda a služebnictvo, předával jim své zkušenosti, zakládali rodiny, měli děti. Lidsky viděno, jejich životní cesta směřovala vzhůru nebo alespoň výrazně neklesala.

Josefova cesta však neustále klesala níž a níž. Nejprve jej zavrhli vlastní bratři a prodali bratrům nevlastním, Izmaelcům. Ti ho odvlekli a prodali cizicům - Egypťanům. Z milovaného syna s výjimečným postavením v otcovském domě se stal bezprávným otrokem, ale to nebyl všemu konec. V Egyptě, který v Písmu charakterizuje "tento svět", byl odsouzen a dostal se do nejpotupnějšího místa: do vězení mezi zločince. Ale nakonec byl opuštěn a zapomenut i jimi...

Josefova cesta vedla z výšin až do toho nejnižšího postavení na této zemi. Je tak předobrazem Krista, který "přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali" (J 1,11). Ten, který byl "způsobem bytí roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, ato smrt na kříži" (Fil 2,6-8). "A s přestupníky počten jest" (Iz 53,12).


"Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti.“ Tak je těšil a promlouval jim k srdci."   (Gen 50,21) Nemělo by to být naop...