25 února 2021

"Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti.“ Tak je těšil a promlouval jim k srdci."  (Gen 50,21)

Nemělo by to být naopak? Josef byl přece ten, komu bylo ublíženo, on prožil své peklo na Zemi, logické by tedy bylo, aby bratři těšili Josefa... Ale oni neměli čím, v srdcích neměli z čeho brát. Ve svém vnitřním vězení nenašli svobodu, kterou měl Josef, a díky níž vnitřně oplýval bohatstvím, které mohl dávat.

Josef se bratrům nemstí - mohl by, ale nemusí. Velikost člověka, ale i prostá radost života  je mimo jiné určena právě těmi věcmi, které bychom mohli, ale nemusíme. To je i podstatou Ježíšova Kázání na hoře, které není vždycky chápáno správně. Nastavit druhou tvář zde není ustanovením nového zákoníku, neznamená to, že si musím vždy dát nafackovat, ale že jsem dosáhl svobody, kdy nemusím odplatit.

"Tak je těšil a promlouval jim k srdci." Josef, "Safenat Paneach" - Zachránce světa - těší ty, kteří mu ublížili a zamýšleli ho zabít. Jak dokonalý obraz Krista, který poslal Ducha Utěšitele, aby s námi zůstával s tímtéž cílem. Tiše spočívá tam, kde o něj stojí, nepočítá tisícerá zarmucování a rozdává pokoj a lásku Boží.

Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram...