Abram opustil své jistoty a svůj dosud známý svět. Jak jsme viděli, neuposlechl zcela a vzal s sebou i ty, kteří s ním jít neměli, ale v tom hlavním ano - vydal se na cestu. Nevíme, jestli už předtím navštívil tak daleká místa, každpodádně se však vzdal dosavadního života, bylo téměř jisté, že se zpět už nevrátí.

Nová situace znamenala, že se ve skupině, která putovala na východ, stal hlavou. Nyní bylo na něm, aby určoval, kde se karavana usadí, kdy půjdou dál, ale s tím začal určovat i jiné věci. Dříve nebo později jistě svým blízkým řekl o mocném setkání s neznámým bohem a o jeho zaslíbení. Jeho - ale tím i jejich - bohoslužba se proměnila a je zřejmé, že nejen Abram, ale celá skupina přestali uctívat jiné bohy. Pro ostatní členy karavany, kteří na rozdíl od Abrama neměli s Bohem svůj osobní zážitek, to musela být nelehká volba! Jistě kolem toho vypukly lecjaké spory (významný prvek kultu je strach z trestu). To dokládá, že Abram měl ve skupině opravdu velkou autoritu.

Přitom v tuto dobu ještě ve mnohém Boha neznal. Je však pozoruhodné, jak rychle hned na počátku pochopil obsah prvního přikázání: ctít tohoto Boha lze jen výlučně, jako jediného. Nelze mít vedle něj ještě bohy jiné.