I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. (Gen 13,1-2)

Jak jsme viděli, Abramova duchovní cesta nesměřovala vždy jen vzhůru. Egyptská etapa byla z tohoto hlediska jen stagnací, ba ztrátou. V čem ale stoupal nahoru stále, bylo jeho bohatství. Je zřejmé, že předtím, než se rozhodl pro Boha, byl spíše zámožný než chudý. Pak bohatl, jak se mu v podnikání dařilo při následování Boží cesty - ale v Egyptě se mu dařilo snad nejvíc a celkem bezpracně, protože lží prodal svou ženu (Gen 12,16).

Mezi bohatstvím a požehnáním shůry není vždy přímá souvislost. Člověk může být skutečně požehnán od Boha, protože Ho následuje, a následně se mu i ekonomicky daří. Ale tato cesta neplatí univerzálně pro každého a v každý čas. Člověk v životě prochází i obdobími, v nichž se má naučit nové věci, a k tomu může být na čas ponechán i v určité nouzi, aby z ní hledal východisko a nově pro sebe našel Boha. V podobných nouzích obvykle nezůstáváme navždy. Řada lidí by dosvědčila, že právě nouze je přivedla na tu nejlepší cestu, kterou by jinak nikdy nenašli. V extrémním případě byli někteří vděční i za to, že jejich byznys zkrachoval, neboť je to doslova vehnalo do Boží náruče, a odtud vykročili do života změnění a s osvobozeným srdcem. Jsme-li ukryti v Bohu, nemusíme mít obavy. Člověk nemůže nikdy padnout níž, než do Boží ruky.

Každopádně se však nemylme: Abram v Egyptě zbohatl, protože neposlechl Boha. Jeho jmění se rozrostlo, takže o něm Písmo mluví jako o "velmi zámožném". Známý výrok o poznání člověka díky knize, kterou čte, bychom mohli parafrázovat na otázku majetku: "řekni mi, jak smýšlíš o penězích, a já ti řeknu, jaký jsi". Člověk může pronášet vznešená slova, ale nakonec o něm nejvíc vypovídá to, jak nakládá s penězi. Abram se měl po ekonomické stránce velmi dobře, zůstalo mu bohatství z Cháranu i Egypta. Uvidíme však dále, jak se v této věci jeho postoje proměňovaly.