A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího. (Gen 14,18)

Malkísedek, král a kněz, tento v Písmu první z "královského kněžstva" (1 Pt 2,9) přišel ke králi Abramovi. Ne, tento titul Abram skutečně neměl, protože mu nepatřila země, ale z hlediska postavení a majetku vlastně na úrovni králů již stál (tehdejší králové oné oblasti byli spíše kmenoví náčelníci). Nyní s kořistí z boje, se jměním Sodomy, kterou nesla jeho karavana zpátky, mnohé z nich dozajista převyšoval.

Malkísedek ho proto mohl přivítat na odpovídající úrovni tučnou hostinou a dary, ale přinesl věci velmi prosté: chléb a víno. Dal tím najevo, že jeho příchod má jiný význam než ryzí nasycení těla.

Společné jídlo má dodnes charakter obecenství. Jíme rádi s lidmi, se kterými si rozumíme a je nám s nimi dobře a naopak ("od toho bych si ani kůrku nevzal"). V dřívějších dobách byl tento symbol společného stolování mnohem silnější než dnes. Při jídle se uzavírala spojenectví a smlouvy a hostiny pro významné hosty byly pořádány i po dobu několika dní.

Malkísedek, král pokoje, proto nyní přišel k Abramovi, aby s ním nyní pojedl na znamení obecenství. Obecenství s tím, kdo vládne pokojem, mělo Abrama posílit a pomoci mu po boji opět nalézt vnitřní klid.

Abram se doposud jako každý člověk zabýval především tím, co mu může dát Bůh, než tím, co může pro Boha znamenat Abram. Při stolování s Malkísedekem pochopil, že pokud si Bůh něčeho cení, je to v prvé řadě obecenství s člověkem. Proto je tato zmínka společného jídla o chlebu a vínu obrazem novozákonní Večeře Páně, která má být projevem živého obecenství s Kristem, ne jen formální liturgií.