Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího. (Gen 14,17-18)

Král sodomský vyšel po bitvě vstříc Abramovi, ale nešlo zde o přátelské posezení - Abram vysvobodil sodomské obyvatele a jejich jmění. Nyní přichází k cizinci Abramovi domácí král v pozici chuďase, zavázán a vydán na milost, aby ho požádal o své lidi.

Najednou se v tom místě objeví jiný král, Malkísedek. Král Šáve, který je zároveň knězem - to bylo samozřejmě možné jen v starých kmenových pospolitostech, později už byly tyto dvě role rozděleny. Jen to dokládá důvod, proč musel Abram s přijetím nového Boha opustit svou rodinu a vlast. Božstvo bylo natolik propojeno s kmenem, že jeho člen nebyl v pozici svobodné volby, čemu bude věřit; musel se podřídit.  

Malkísedek je však zvláštním úkazem: je "knězem Boha nejvyššího". Abram musel být zaskočen: doposud měl za to, že je v zemi jediný ctitel Hospodinův! A nyní mu přichází vstříc kněz jeho nového Boha? Odkud se vzal, kde získal o tomto Bohu poznání?

Protože máme Nový zákon, víme, kdo tímto knězem ve skutečnosti byl: "Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje. Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy. (Žd 7,1-3)

Abram zakouší stále rostoucí zjevení Boha, když se nyní setkává s Božím Synem v podobě knížete pokoje - krále Shalom (Sálem). Přišel mu vstříc, aby do rozbouřené duše po boji přinesl svůj Shalom - pokoj Boží, "převyšující každé pomyšlení" (Fp 4,7).

Je to totiž on, kdo tímto pokojem vládne (Iz 9,5).