V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku. Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid. (Gen 14,15-16)

Jeden člověk kdysi řekl, že Abram potřeboval k životu vlastně jen dvě věci: oltář a stan. Z jistého hlediska to je pravda, ale poněkud idealizovaná. V pozemském životě by si nevystačil jen s duchovní stránkou (uctívání Boha), i když to bylo samozřejmě to nejdůležitější. Musel však ovládat i zcela praktické dovednosti - být také farmářem, vedoucím provozu, obchodníkem, vyjednavačem smíru, otcem rodiny... a možná málokdo by čekal, že nadešly kritické chvíle jako tato, kdy se musel stát dokonce válečníkem.

Netušíme, zda tyto dovednosti potřeboval někdy předtím ani potom, ale je jisté, že si jako vojevůdce nevedl zle. Odrazil síly těch, kdo předtím zvítězili v Sodomě a kdo byli jako dobyvatelé jistě vycvičenější a přivyklejší boji. Jistě, Abrama hnala kupředu potřeba vysvobodit blízkého Lota stůj co stůj - v mnoha válkách je to právě morální síla, ne jen pouhá válečnická převaha, co je rozhodujícím jazýčkem na vahách.

V Písmu najdeme řadu velkých mužů, kteří byli nositelé epochálních duchovních změn, řadu soudců, kteří vybojovávali vítězství. Jsou mezi nimi lidé nejrůznějších dovedností a povolání - pastevci, zemědělci, stavitelé, vinaři, hudebníci, nejvyšší číšníci, učení dvořané, tesaři, rybáři, výrobci stanů - ale jen výjimečně kněz! Je zvláštní, jak si Bůh vybírá své nástroje a vůbec to není tak, že by Jeho dílo spočívalo jen na profesionálních duchovních. Jakmile je veškeré dění v Božím lidu jen jejich doménou, přichází znehybnění a zmrtvění, kdysi životodárné hnutí se stává statickou denominací. Je-li možné se v něčem poučit z dějin církve, pak přinejmenším o tomto.