"Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“ Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář. (Gen 13,17-18)
Vztah s Bohem pro člověka neznamená, že musí podávat výkon a stát se jakýmsi strojem na dobré skutky, na náboženskou činnost, ze které jsou hmatatelné výstupy. Samozřejmě, nábožní lidé (jakéhokoli směru, ať už křesťanství, židovství nebo islámu atd.) mají potřebu uspokojovat své neusmířené svědomí hmatatelnými důkazy o tom, že jsou Bohem přijati. Nemají s Bohem živý vztah, a proto by je ani neuspokojily tiché momenty navštívení, kde jde jen o niterné souznění člověka s Božím Duchem. Chtějí mít výsledek, aby ho mohli přednést Bohu, stejně jako se o to snažil ve své oběti Kain.
Ve vztahu však neděláme jen pragmatické věci, a pokud ano, možná to už není vztah živý. Jeden filozof definoval svobodu jako stav, kdy člověk může dělat i takové věci, které nemají žádný smysl; řekl to v narážce na totalitní režimy, kde se všechno počínání člověka, alespoň to veřejné, s velkou vážností poměřuje s vládou vytyčenými cíli. Vzpomeňme jen na dávná hesla kolem ulic a náměstí, vybízející pracující lid ke stále vyšším cílům, výkonům, plněním nových met a výzev.
Ale živý vztah nezná jen práci! Naopak je hodně o prožívání a emocích. Bůh dá člověku často zakusit zvláštní hlubinu radosti ("spravedlivý se bude radovat z Hospodina" Ž 64,11), někdy třeba až tak velkou, že "vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci..." (Mal 3,20)
Po odchodu Lota Bůh Abrama vyzval, aby se rozhlédl na všechny strany a viděl, co mu Bůh dal. Ale nezůstalo jen u toho: jde dál a vyzývá ho, aby se sebral a zemi ještě jednou křížem krážem prošel. Jako by mu chtěl povědět: pojď znovu se mnou, dívej se, raduj se a věř, že neklamu, i když by ti nyní mohly vstoupit na mysl lecjaké pochyby. Dnešní člověk by možná řekl: jdi a užívej si to, co kolem vidíš. Ani přítel, ani nepřítel, žádná okolnost, vůbec nic nemůže změnit, že ona jednou bude patřit tvému potomstvu.
