Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka...Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. (Gen 15,3.5-6)

Jsme-li uvězněni ve svých "ach", musí nás Bůh vyvést ven! Tam se Abramovi nabídl pohled na rozlehlou blízkovýchodní noční oblohu, na níž jsou hvězdy vidět jasněji než u nás a jakoby blíže. "Tak tomu bude i s tvým potomstvem". Bůh během rozhovoru s Abramem své stanovisko neměnil, ale konečně ho změnil Abram a aspoň pro tuto chvíli uvěřil Bohu, že co říká, se také stane.

Jedná se o klíčovou větu Písma, na které později Pavel stavěl novozákonní ospravedlnění z víry a dokazoval, že nejde o novou, nýbrž velmi starou teologii. Ale jak tomu vlastně tehdy rozuměl Abram?

Abram o teologii neměl žádné ponětí. Kdybyste s ním chtěli zapříst rozhovor třeba o trojjedinosti Boží, nerozuměl by příliš, o čem mluvíte. (Rozdíl by ale možná byl v tom, že u něj trojjediný Bůh skutečně přebýval...) Během rozhovoru s Bohem však Abram pochopil, že si Bůh velmi přeje, aby uvěřil, že naplní své slovo - a když  se to stalo, že se to Bohu líbí. Pojem spravedlnost však Abram nemohl chápat teologicky, jak to dnes pod vlivem Nového zákona chápeme my.

Nejen, že Abram neměl ponětí o teologii, ale ani o jazykovědě. Pojmy, které používal, braly své významy z běžného jazyka. "Spravedlivý" ve starověku označoval toho, kdo je hodný uznání, respektu, kdo jedná čestně, je důvěryhodný, přímý. Abram věděl jako každý člověk o svých minulých selháních. Nicméně ve chvíli, kdy Bohu uvěřil, mu Bůh dal najevo, že je to pro něj tak velká věc, že díky tomu připsal Abramovi novou kvalitu: vidí jej díky tomu jako "spravedlivého". Abrama to jistě dost překvapilo a přemýšlel, proč na tomto Bohu tak záleží? Neznamená snad víc, jak se Abram konkrétně chová (a není to v důsledku těžší)?