18 září 2021

„Nic se neboj, Abrame, já jsem... tvá přehojná odměna.“ (Gen 15,1)

Abram rozhodně netrpěl nouzí, ba dokonce ho Písmo předtím označilo jako "velmi zámožného" (Gen 13,2). Peníze pro něj určitě nebyly problém, neměl materielní starosti - a přece s ním Bůh mluví o penězích. Proč? Protože naše postoje se projeví velmi konkrétně právě v tom, jak smýšlíme a jak nakládáme s penězi.

Watchman Nee kdysi napsal, že duchovní úroveň nějakého díla poznáme rychleji, podíváme-li se na to, jak je financováno, než podle rozboru jejich teologických východisek. Člověk může klamat vznešenými úmysly a slovy, ale nedokáže to v otázce peněz, protože to, jak s nimi zachází, ho vždy odhalí. Pro W.Neeho a jeho spolupracovníky to znamenalo přijetí zásady života z víry, tj. naprosté finanční závislosti na Bohu. Chtěli, aby tak bylo zajištěno, že i celý jejich život bude na Bohu naprosto závislý. Nechtěli náboženství, které by si mohli vytvářet sami, bez Boha, a žádat druhé, aby je v tom sponzorovali. Z dnešního pohledu bylo jistě šokující, když jedna z jejich zásad byla odmítnout finanční kampaně, tj. hovořit o svých potřebách primárně s Bohem, ne s lidmi.

Pro Abrama to ovšem nyní nebyla záležitost jeho hmotné nouze. Šlo o jinou otázku, kterou se postupně musel učit: vyplatí se být s ohledem na Boha velkorysý, šlechetný, jít vyšší cestou, i když to v okamžiku rozhodování evidentně vypadá, že tím ztratí?

Tím co, mu Bůh řekl, mu jasně odpověděl: ano, zvol vyšší cestu vždy, je-li pro tebe moje blízkost víc než pozemské statky. "Já jsem tvoje bohatá odměna." Bůh nyní mluvil o praktických věcech a nikoli v hádankách, a proto je jeho sdělení prosté: jsem pro tebe mnohem větší bohatství než to, čeho ses zřekl. Zvolil jsi správně. Ale neboj se, ani v těch časných věcech tě nikdy nenechám žít s pocitem, že to byla chyba.

Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram...