28 října 2021

„Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let." (Gen 15,13)

Jak nadšeni bychom asi byli, kdyby nám Bůh sdělil, že naplnění největších zaslíbení, která nám právě dává, zažijí teprve naši potomci někdy po roce 2400? Nebo když si představíme, že teprve dnes by se plnilo na něčích praprapra...vnucích to, co mu Bůh slíbil v období třicetileté války po Bílé Hoře? A že těch 400 let bude pro ně naplněno pokořením? Ale vždyť přesně takto to Bůh sdělil letitému Abramovi a dotvrdil to smouvou (a Abram ještě od toho všeho musel odhánět temnotu a dravce).

Pochybuji, že by to v nás vyvolalo nadšení, protože pro moderního člověka je velmi obtížné hledět za horizont vlastního života. Bereme život jako jakýsi osobní projekt, který má být (již v tomto životě) úspěšný a naplněný, ať už si to představujeme v jakékoli sféře. Považujeme jedince, ne celek, za tu nejdůležitejší část světa. Máme za to, že máme právo na dobré prožití nebo alespoň na předpoklady dobrého prožití svého života a na odpovídající péči ve stáří (to vše má zajistit stát a politici).

Bůh řekl Abramovi, že nechá jeho potomky projít dlouhou etapou, v níž budou po několik generací otroky v cizí zemi. Je pro nás těžké přijmout, že Boží cesta s člověkem nemusí jít vždy vzhůru. Abram byl přeci svobodný, nesmírně zámožný - a Bůh hodlá jeho potomky, jeho zaslíbené potomky, nechat projít chudobou a otroctvím? Ano, protože z pohledu shůry, který nám tak často chybí, tyto generace tím, co prožijí, připraví půdu těm, kdo přijdou po nich a teprve oni zakusí plnost zaslíbení. Muselo se to tak stát: kvůli proměně srdce a kvůli spravedlnosti, jak ještě uvidíme.

Ani Abramovi potomci, ale ani my jako jednotlivci nedostáváme od Boha vše ihned a naráz. Ano, spasení je zadarmo, protože nezáleží na nás, nýbrž je darem milosti. Ale drahocenné a věčné Boží věci se v životě člověka, který následuje Krista, rodí teprve s časem jako drahé kameny, zlato a stříbro z proměny, přetavení ohněm - to je ono věčné bohatství z 1K3,12-13.

Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, pře...