Abram Sárajiny rady uposlechl. Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. (Gen 16,2-3)

Deset let následování Boha, už deset let čekání měli Abram a Sára za sebou, aniž se dočkali splnění toho, co Bůh zaslíbil! Jak by asi reagovali, kdyby věděli, co v danou chvíli netušili, že na narození Izáka budou v každém případě čekat ještě dalších 15 let? Zachovali by se stejně, nebo by s touto jistotou dokázali vyčkat? Nevíme. Bůh jim neřekl, kdy se syn narodí. Řekl jen, že zajisté ano, navzdory tomu, kolik nemožností jejich situace skrývá, navzdory "biologickým hodinám", které tak silně tikaly v mysli Sáry.

Začala proto hledat jinou cestu a zvolila tu nejdostupnější, která se nabízela. Zanechat potomstvo bylo (nejen ve starověku) pociťováno jako životní nutnost. V tehdejším kmenovém soužití nebylo neobvyklé zplodit potomka s vlastní otrokyní. Je ale pozoruhodné, že Abram k tomu nepřistoupil ani po celý svůj dlouhý život, než poznal Boha. Jejich manželství tím dosud nebylo poskvrněno.

Nápad to zjevně nebyl Abramův, ale když s ním Sára přišla, už ho neodmítal. Je to charakteristické pro mnohá pokušení, která člověk zakouší. Nejprve odolává, a nechce připustit, že by to udělal. Pak ale přece jen začne té myšlence naslouchat. (Často je to snazší, když přijde od někoho jiného; člověk totiž pociťuje jako alibi, že nebyla vlastní, umenšuje to jeho zodpovědnost.) Stejně i Abram nejprve nechtěl ani slyšet, co mu Sára navrhuje. Pak si ale řekl, že je zbytečné být tak "bigotní". A jak o tom víc a víc přemýšlel, začalo mu to připadat jako stále menší a menší zlo, až pochopil, že to vlastně není úplně špatné řešení. Nakonec v tom uviděl jedinou možnou cestu.

Je důležité uvědomit si, že Abram aní Sára tím nechtěli opustit Boha. Oni ho nezavrhli a nezvolili si jinou modlu! Oni jen chtěli obojí: ctít Hospodina a mít potomka. Jevilo se, že na cestě, kterou je Bůh vede, toho nemohou dosáhnout. Abram si dobře vzpomínal na černé siluety ptáků, které musel při uzavření smlouvy odhánět, a kteří jako by symbolizovali temné myšlenky, které se nyní usadily v jejich hlavách. Tehdy s nimi bojoval, ale po dalším dlouhém čekání jeho víra poklesla a mysl se zaplnila pochynostmi: co dělat, co jiného nám zbývá, když nepřichází, co Bůh řekl?