Abram Sárajiny rady uposlechl. (Gen 16,2)
Abram měl již zkušenost s tím, že je požehnané Boha poslechout a být na místě, na které ho povolal. Uvědomil si to silně díky své zkušenosti s odchodem do Egypta. Řešil tím problém hladu, který jeho zemi zasáhl, ale poznal, že nebylo dobře, že jednal na vlastní pěst a šel tam, kam ho Bůh nikdy neposlal. Pochopil to až podle ovoce, které ta cesta přinesla - kromě peněz nic pozitivního. Její vyústění, hanba, kterou si musel vyjíst, otřes pro jeho duši a jeho manželství, to všechno už si nechtěl zopakovat. Ale taky si tehdy poprvé uvědomil podivné ticho, které se rozprostřelo mezi ním a Bohem. V Egyptě se zastavilo postupné zjevení Boha, které doposud v jeho životě stále rostlo.
Tehdy jednal pod tlakem okolností a tak se zachová mnohdy každý z nás. Ale je vzácné, když poté dokážeme udělat správný závěr a podobně jako Abram již do (našeho) Egypta nevstoupíme.
Již dříve jsem uvedl, že víra je zápas o Boží obraz v srdci člověka. Tento obraz se porušil pádem a žádný člověk nevidí Boha správně, dokud tímto zápasem neprojde. Do té doby tone ve vědomých a podvědomých představách. Pravdivý Boží obraz však má být na zemi obnoven, a to v srdci jeho lidí. (Je to také jediné místo, kde ho zde nalezneme). To však není automatické. Víru provází zkoušky tříbení, neboť ačkoli je svou povahou vítězná (1J 5,4), vítězství není bez boje.
Sestup do Egypta byla od Abrama pošetilost, avšak nyní, když s otrokyní zplodil Izmaele, to bylo něco mnohem závažnějšího - skutečný pád do hlubin nevěry. Bylo to zcela vědomé a uvážené popření toho, co mu Bůh řekl, a nedlouho před tím potvrdil smlouvou s vylitím krve. Věřil Abram, že Bůh ho v tom může klamat? Pak ho tedy mohl klamat kdykoli. Pak zcela jistě není tím, kým se mu prezentuje.
Když toužebně očekávané dítě nepřicházelo, Boží obraz v srdci Abrama dostal povážlivou trhlinu. Abram svým činem soudil Boha, že neplní slovo, sdělil mu, že vlastně nebylo nejlepší, že mu dosud věřil a poslouchal ho. Jeho Bůh je sice reálný, ale ne zcela hodnověrný a bude tak zřejmě lépe, když se Abram v těch nejdůležitějších věcech zařídí sám.
