03 listopadu 2021

Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. (Gen 15,14)

Bůh zjevně nesouhlasí se vším, co se na světě děje, ani se vším, co dělají mocní tohoto světa, kteří mají "nést meč spravedlnosti" (Ř13,4). Jenže vždycky to tak není a často nesli spíš bič poroby a násilí. Není divu, že Bůh s mnohými z nich "vede při", která může být završena až tím, že jejich moc padne. Tento proces se uvede do pohybu zejména tehdy, když - stejně jako později Izraelci - začnou k Bohu vysílat modlitby o pomoc.

Bůh Abramovi sděluje, že za 400 let povede při s Egyptem a že Izraelci odtud odejdou s velkým jměním. Abram dobře znal Egypt a jeho bohatství (dnešním jazykem řečeno, jeho "životní úroveň"). V tuto chvíli si jistě jen těžko dokázal představit, že se jeho Bůh jednou postaví proti této největší mocností starověku. Kladl si jistě otázku, jak bude takový spor asi probíhat? Nu, Izraelci to viděli jako zázraky jejich Boha, zatímco Egypťané viděli neobvyklé jevy a přírodní katastrofy (což se tenkrát rovnalo katastrofám ekonomickým).

Abramovi potomci si jednou mají z Egypta odnést velké jmění. Ve svých vyprávěních na to Bible klade překvapivý důraz a mluví až o "vyplenění Egypta". Má to být důkaz o tom, že ačkoli je jeho lid ve světových událostech téměř vždycky v menšině, nebude poroben navždy, a pokud se to děje, je jen dopuštění shůry, na určitý čas. Od uzavření této smlouvy se Bůh začínal Abramovi zjevovat jako vládce celého světa.

Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, pře...