26 prosince 2021

Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán. (Gen 17,11-12)

Když Bůh začal hovořit a poprvé zaznělo slovo "smlouva", vzpomněl si Abram bezděky na první smlouvu, při níž obětoval zvířata a následně ho sevřela temnota, v níž od nich musel odhánět dorážející supy. V této chvíli si proto na okamžik vybavil nejlepší kusy svých stád, kterými uctí nový svazek mezi ním a Bohem. Dobře věděl, že zásadní smlouvy budou uzavřeny s prolitím krve, protože jejich dodržení je otázka života a smrti.

Jaké však bylo jeho překvapení, když mu Bůh sdělil, že tato smlouva nebude zpečetěna krví zvířat, nýbrž... jeho vlastní!

Obřízka ukazuje, co v Božím jednání nacházíme často: Bůh použije zvyk, který se v dané době běžně vyskytuje, ale pozmění ho a dá mu odlišný, vyšší význam. (To stejné vidíme později třeba v otázce křtu, Večeře Páně apod.) Obřízka se praktikovala u několika starověkých národů, kde (zejména u Egypťanů) sloužila jako iniciační rituál, znak přijetí chlapců za muže. Prováděla se kolem 12.-13. roku věku, kdy se probouzel jejich pohlavní život, údajně i s cílem utlumení sexuální aktivity. Každopádně Egypťané trvali na obřízce po řadu dalších století - z historie je znám případ faraona, který měl velký problém s morálkou svých poddaných, protože nebyl obřezán. A když v 6. století př.n.l. chtěl Pythagoras studovat v egyptských chrámech dávná pojednání o geometrii, musel se kvůli tomu nechat obřezat, jinak by mu kněžími nebyl povolen vstup.

I národy, které obřízku nepraktikovali (jako třeba Kanáanci), o této praxi jistě věděli a znali její význam: obřezaný člověk měl společensky jiný status než neobřezaný. Bůh převzal toto pojetí a dal mu nový význam: obřízka se stane znamením smlouvy, bude "označovat" jeho lid. Tato změna nepřichází až později v životě, ale hned jejich narozením - to zde bylo zcela nové. Každý z potomků Abrama a členů jeho domu je tak přijat na novou úroveň, a to jen díky svému původu; získávají nový, vyšší status, na který mohou být právem hrdí - patří Hospodinu.

I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli smlouvu. Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť. Tu se abímelek Abraham...