12 ledna 2022

Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho. (Gen 17,22)

Abraham se stával mužem víry - bez ní ve své situaci jednak neobstál, ale řada věcí by mu ani nedávala smysl. Přesahovaly totiž rozměr jeho vlastního života, sahaly do daleké budoucnosti, ba věčnosti - kdyby chtěl vše dobré pro sebe, tady a teď, nemohl by jimi být uchvácen. Vyžadovaly jiný náhled na tento život. Pro Boha však byly tak podstatné, že tvořily obsah JEHO smlouvy - a Abraham se přes všechny své chyby učil smýšlet o rozměru svého života jinak, než dřív. Bůh mu přišel utvrdit svá zaslíbení, která však pro Abrahama nebyla nová: zopakoval, že Abraham bude mít syna a zdědí zemi, což mu slíbil už dříve, ale doposud to nenastalo. (Ohledně země mu ostatně bylo řečeno, že ji definitivně dostane jeho potomstvo teprve za 400 let.) Abraham ale pochopil, že pokud jde o zaslíbení syna, čas se právě nachýlil, a že i když to bylo vždy v Božím plánu pro něj, měl syna získat jiný Abram, než  ten, kterým doposud byl. Bylo třeba víry - odvážit se spolehnout, vsadit vše na jedinou kartu se jménem Bůh a opustit všechny jiné možnosti a jistoty - a Abraham se odvážil.

To hlavní a nejcennější, co smlouva přinesla: "budu navěky Bohem tobě a tvému potomstvu", znamenalo pro Abrahama dar Boží záštity nad jeho rodem, ale stejně tak zvláštní poslání na této zemi. A s tím možná i zárodek specifického konfliktu - Abrahamovo potomstvo bude jiné. Jako znamení toho, který "nese" Boha na zemi mu byla dána obřízka. Už v raných školních letech jsme měli iniciály na svém oděvu a od té doby různě označujeme svůj majetek, domy, auta - stejně jako Bůh se zvláštním zájmem označuje svůj lid. Třeba "znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v Jeruzalémě páchají.“ (Ez 9,4) nebo "služebníky Boha na jejich čelech“ Zj 7,3. Toto označení na čele (jako symbol smýšlení) je viditelné pro Boha a duchovní svět, není to nějaké fyzické znamení, aby se jím označovali a vzájemně poznávali tito lidé. Je dokonce možné, že někteří označení byli překvapeni - třeba jako ti z Ježíšova podobenství o ovcích a kozlech ("kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?") Oblíbeným námětem diskuzí je pak znamení šelmy ze Zjevení. I zde je však pravděpodobné, že toto označení je duchovní, nikoli fyzické - charakterizuje, jak kdo smýšlí (= čelo) a koná (= ruka). Ostatně o takovém znamení mluvil Bůh již v Ex 13,16, a význam jeho nařízení je každopádně duchovní, ne fyzický.

Na rozdíl od toho je obřízka znamení, kterého si je obřezaný dobře vědom - ale přesto není zjevné na první pohled. Což není ani obřízka srdce, v tom výnamu, kterou má dodnes pro nás: "Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci..." Fil 3,3

A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a...