Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů." (Gen 17,15-16)
Také Sára tedy získá nový status, o čemž vypovídá změna jejího jména. V těch dobách se nově narozené děti ještě nezapisovaly do matriky, neexistoval souhn uznaných jmen, žádný kalendář a žádné svátky... takže si lidé mohli jméno svých dětí vymýšlet dle libosti. Proto byla jména více významová, rodiče do nich vkládali svá přání, očekávání, charakteristiky. Mnohokrát vidíme v Bibli, jak jméno dítěte mělo jasně prorocký charakter. Ostatně v řadě případů sám Bůh (stejně jako nyní u Izáka) sdělil, jak mají rodiče dítě pojmenovat. Bylo-li jméno uděleno jako významové, pak má na člověka rozhodně vliv. V poslední době se dětem víc než v dřívějších desetiletích dávají exotická jména, dnes ale spíše kvůli libozvučnosti než významu. Nicméně, před časem byl proveden výzkum, který došel k zajímavému závěru: děti s exotickými jmény dosahovaly v některých ohledech statisticky vyšší úspěšnosti ve studiu nebo kariéře. Závěr byl ten, že jejich zvláštní jméno jim dávalo dojem určité výlučnosti, podpory ze strany rodičů, očekávání zvláštního údělu. To jim pomohlo v sebedůvěře, že toho mohou dosáhnout.
V Božím království ale nejde o to, čeho dosáhneme nebo o statistiky. Jméno ale má vliv i zde: "A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou." (Mt 16,18) Známe skutečné znění původního textu a jeho slovní hříčku - změna Petrova jména je z řeckého "Petros" (úlomek) na "Petra" (skála). Ježíš Petrovi změnil jméno poté, co se mu dostalo nejdůležitějšího zjevení shůry. Ano, Bůh má tendenci - počínaje od Abrahama - měnit lidem jména, když se něco duchovně významného v jejich životě stane - neboli, když dosáhnou jiného statusu. Petr byl právě tehdy blahoslaven a dostal nové jméno - Ježíš to činí i v novozákonní době!
Všimněme si ale, že Bůh Abramovi, Sáře či Petrovi jména nezměnil, ale pozměnil. Bůh je nejen nejlepší lingvista (ostatně z Něj pochází slovo, bylo už před stvořením...) Ale je to i krásný obraz toho, že Bůh uchopí člověka tak, jak je, nevymaže jeho osobnost, nýbrž mění ji ve svůj obraz - korunuje ji nebeskými věcmi.
