16 února 2022

Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. (Gen 18,22)

Zmínili jsme, že Abraham byl proměňován, aby mohl zakoušet Boží spočinutí a přebývání, dokonce přátelství. Když se člověk mění, sám u sebe si řadu změn vlastně neuvědomuje, snáze si jich všimnou lidé zvenčí, a tak tomu jistě bylo i u Abrahama. V Písmu nenajdeme vysvědčení po jednotlivých životních etapách, kde by byly postupně hodnoceny jeho vlastnosti, aby tak bylo možné přesně pozorovat Abrahamův osobní růst. Chceme-li jej uvidět, musíme jej (jako ostatně u jiných postav Bible) odečítat z příběhu.

Čteme, že Abraham "zůstal stát před Hospodinem". Hebrejský originál zde údajně dokonce uvádí "Hospodin před Abrahamem". Ať už jakkoli, nezačínalo se hovorem a následující Abrahamova modlitba, jedna z nejpozoruhodnějších v celé Bibli, nezačíná vyjmenováním naléhavých potřeb, toho, co by Bůh měl udělat. Jak ještě uvidíme, je především setkáním obou charakterů.

Ježíš řekl, že "pohané si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov." (Mt 6,7) Pohané Bohu nenaslouchají a nevnímají ho. Jestli je Bůh ve skutečnosti vůbec zajímá, je pro ně jen prostředkem k dosažení cíle. Proto do míst, kde si ho představují (většinou někde nahoře), chrlí své žádosti a prosby. Ale nemají k němu osobní vztah, a proto Boha nevnímají - a nezastavují se před Ním.

"Zůstat stát", to znamenalo v prvé řadě zastavení se, zklidnění a utišení. Nyní musely stranou Abrahamovy všední starosti, ale i starosti s přípravou pohoštění, které ho zaměstnávaly několik posledních hodin. A pak přišlo vnímání druhé strany. Předpokládáme jaksi automaticky, že Bůh nás vždycky vnímá, chápe, v jakém jsme rozpoložení, dokáže se na nás "naladit". Ale ne vždy se dokážeme naladit my na něj, rozhodně to není automatická věc, kterou disponuje každý věřící. Bez času stráveného s Bohem a bez toho, aby člověk udělal Boha centrem svého života, to není možné. Právě na tom si můžeme všimnout jedné ze známek Abrahamovy vnitřní proměny. Byl možná jediný na celém světě, kdo byl v oněch dobách ochoten "stát před Hospodinem".



„Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já v...