09 března 2022

Abraham pokračoval: „Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel". (Gen 18,27)

Když člověk přistupuje k Bohu prostřednictvím teologie (pozor, v tomto smyslu mám na mysli nejen studium na univerzitě, ale i běžné vyučování v církvi, kde zaznívají pravdy o Bohu), dovídá se o Božích vlastnostech prostřednictvím informací, které přijímá rozumem. Následně se snaží vírou držet a uplatnit to, co se o Bohu dověděl. Samozřejmě podstatně záleží na tom, jakou teologii to vlastně přijal. Její pravdy v něm působí nejprve zvnějšku dovnitř (když se je učí), a poté zevnitř ven (když podle nich jedná).

Abraham ale takovou cestu k poznání Boha neznal. Neabsolvoval žádnou univerzitu ani bibické hodiny. Cesta tak u něj vedla pouze zevnitř ven - jeho teologie se nezakládala na znalostech, netkvěla v rozumu. Plynula z toho, jak Boha poznával, když ho vnímal během setkání s Ním, a co se o Něm naučil prostřednictvím různých životních zkušeností, když ho následoval. Jeho teologickou metodu bychom tedy nejspíše nazvali "osvícenou intuicí".

Proto si musíme uvědomit, že jeho projevy víry jsou oproti lidem žijícím v náboženských společenstvích velmi spontánní. Neměl potřebu napodobovat duchovní vůdce, nebo se přizpůsobovat tomu, co je okolím (třeba v jeho církvi) pozitivně hodnoceno. Když Abraham sama sebe Bohu označuje za "prach a popel", znamená to, že se tak před Ním opravdu viděl. Může to znít trochu jako pošmourná pokora s cílem zapůsobit na city. Ale Abraham se k něčemu takovému uchylovat nemusel - nedělal to před lidmi. 

Obzvlášť dnes, kdy skoro každý řeší otázku vlastní hodnoty - kdopak by se chtěl nahlížet jako "prach"? Ale pozor: a upřímně tomu věřit?

Abraham poznal osobním zjevením Boží vyvýšenost a zároveň s tím vlastní nicotnost. Tyto dvě věci - poznání Boha a skutečné poznání sama sebe - jdou vždy ruku v ruce. Co je na tom ale zvláštní, je fakt, že na rozdíl od toho, kdy nad námi vynášejí soudy či nás ponižují druzí lidé, toto pravdivé odhalení o sobě, které člověk uvidí před Bohem, ho kupodivu nedrtí, ale naopak ho nebývale osvobozuje. Od té chvíle už si nemusí dokazovat cokoli jiného.

Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač. (Gen 21,9) Zdálo by se, že radost z Izákova narození musí z...