02 března 2022

On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. (2K 1,10-11)

Kdo vlastně naučil Abrahama modlitbě? Tehdy nebyl nikdo jiný, kdo mu mohl být vzorem, od koho by se mohl učit o duchovní cestě. Vše poznával sám, jak Boha následoval. Zdá se však, že je určitou duchovní zákonitostí, že jakmile se někdo setká s Bohem osobně, významně se změní jeho postoj k modlitbě. Pochopí o ní mnohé, co mu doposud bylo skryto a jeho modlitba se začne lišit od té, k níž se někdy uchylují i nevěřící lidé, když jim jde do tuhého. Boha nevnímají, neví, kdy mluvit a kdy se zastavit, ono tajemství naslouchání, které poznal Abraham. I on mohl přijít k Bohu s dopředu pevným úmyslem, plánem zachránit Sodomu stůj co stůj. Křičel by, naléhal a bušil do zavřených dveří, nutil by se pokračovat až k číslu jedna, neboť by doufal, že tak Sodomu zachrání, protože se v ní nachází jeho (spravedlivý) synovec Lot.

Ale pak by vyslyšen nebyl. Bůh zjevně chtěl, aby zvrácená Sodoma byla zachráněna, pokud se v ní kromě Lotovy rodiny najde aspoň několik původních obyvatel, kteří jsou toho hodni. Kdyby se Abraham nenaučil spontánně, vlivem času stráveného v obecenství s Bohem, modlit "podle vůle Ducha" (Ř 8,27), nezastavil by se, a jeho zkušenost s tím, že modlitba nefunguje a on neví proč, by ho uvrhla do duchovního zmatku. Nezakusil by vyslyšení a tím hlouběji neukotvil svou jistotu v Bohu, neprožil by předzvěst slova "zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám" (J 15,3). Naopak by nabyl dojmu, že se sice lze "těsně před spaním pomodlit za děti a požehnat Izraeli", ale jinak je náboženství poněkud vratká záležitost a bude asi lépe žít běžný život a s duchovností to moc nepřehánět.

Nicméně modlitba podle Boží vůle je skutečně mocná! Své o tom věděl Pavel, když o ni v Novém zákoně žádal téměř každý křesťanský sbor. Ve východních naukách není svět od Boha oddělen, a proto jejich zastánci inklinují k pojetí, že co se děje, je Boží vůlí a člověk to má spíše akceptovat, ale neměnit. Pak má modlitba, pokud je vůbec praktikována, ryze meditativní význam. To však není židovské pojetí, jež nacházíme v Bibli, a které vychází z oddělenosti Boha a světa. Meditativní ve smyslu zůstávání v Bohu, to jistě také, ale ve verši v nadpisu Pavel zjevně říká, že věci dopadnou jinak, když se za něj modlit budou, než když ne. Bůh mě vysvobodí, když mi budete nápomocni svými modlitbami... ale když nebudete - kdo ví?

A proto, kdo jste se někdy v srdci zastavili před Hospodinem, kdo jste poznali moc modlitby... právě nyní se vší naléhavostí 

                            MODLEME SE ZA UKRAJINU

Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil. (Gen 22,19) Abraham prožil emocionálně...