02 března 2022

On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. (2K 1,10-11)

Kdo vlastně naučil Abrahama modlitbě? Tehdy nebyl nikdo jiný, kdo mu mohl být vzorem, od koho by se mohl učit o duchovní cestě. Vše poznával sám, jak Boha následoval. Zdá se však, že je určitou duchovní zákonitostí, že jakmile se někdo setká s Bohem osobně, významně se změní jeho postoj k modlitbě. Pochopí o ní mnohé, co mu doposud bylo skryto a jeho modlitba se začne lišit od té, k níž se někdy uchylují i nevěřící lidé, když jim jde do tuhého. Boha nevnímají, neví, kdy mluvit a kdy se zastavit, ono tajemství naslouchání, které poznal Abraham. I on mohl přijít k Bohu s dopředu pevným úmyslem, plánem zachránit Sodomu stůj co stůj. Křičel by, naléhal a bušil do zavřených dveří, nutil by se pokračovat až k číslu jedna, neboť by doufal, že tak Sodomu zachrání, protože se v ní nachází jeho (spravedlivý) synovec Lot.

Ale pak by vyslyšen nebyl. Bůh zjevně chtěl, aby zvrácená Sodoma byla zachráněna, pokud se v ní kromě Lotovy rodiny najde aspoň několik původních obyvatel, kteří jsou toho hodni. Kdyby se Abraham nenaučil spontánně, vlivem času stráveného v obecenství s Bohem, modlit "podle vůle Ducha" (Ř 8,27), nezastavil by se, a jeho zkušenost s tím, že modlitba nefunguje a on neví proč, by ho uvrhla do duchovního zmatku. Nezakusil by vyslyšení a tím hlouběji neukotvil svou jistotu v Bohu, neprožil by předzvěst slova "zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám" (J 15,3). Naopak by nabyl dojmu, že se sice lze "těsně před spaním pomodlit za děti a požehnat Izraeli", ale jinak je náboženství poněkud vratká záležitost a bude asi lépe žít běžný život a s duchovností to moc nepřehánět.

Nicméně modlitba podle Boží vůle je skutečně mocná! Své o tom věděl Pavel, když o ni v Novém zákoně žádal téměř každý křesťanský sbor. Ve východních naukách není svět od Boha oddělen, a proto jejich zastánci inklinují k pojetí, že co se děje, je Boží vůlí a člověk to má spíše akceptovat, ale neměnit. Pak má modlitba, pokud je vůbec praktikována, ryze meditativní význam. To však není židovské pojetí, jež nacházíme v Bibli, a které vychází z oddělenosti Boha a světa. Meditativní ve smyslu zůstávání v Bohu, to jistě také, ale ve verši v nadpisu Pavel zjevně říká, že věci dopadnou jinak, když se za něj modlit budou, než když ne. Bůh mě vysvobodí, když mi budete nápomocni svými modlitbami... ale když nebudete - kdo ví?

A proto, kdo jste se někdy v srdci zastavili před Hospodinem, kdo jste poznali moc modlitby... právě nyní se vší naléhavostí 

                            MODLEME SE ZA UKRAJINU

Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač. (Gen 21,9) Zdálo by se, že radost z Izákova narození musí z...