Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. Volali na Lota a řekli mu: „Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!“ (Gen 19,4-5)

Lot prožíval pochybnosti ohledně svého místa již několik let, kdy se zlá situace ve městě stupňovala. Ale většinou je zaplašil s tím, že jinde to možná není o moc lepší. Položil si na misku vah plusy a minusy, a vyšlo mu, že zkrátka nemá smysl podnikat příliš radikální kroky. Nějak bylo, nějak bude; vždycky se mu podařilo konflikty udobřit, domluvit se, vyjít ze složitých situací bez velkých ztrát. Všichni sodomští jistě nikdy nezapomenou na to, jak je kdysi jeho příbuzný zachránil. Nejen díky tomu, ale i díky své zámožnosti zde má Lot odpovídající postavení. Jen blázen by někde znovu začínal od nuly.

O jistém bláznu vypráví i Steve McQueen v kultovním filmu Sedm statečných. Ptají se prý muže, který právě skočil z mrakodrapu: "jak to jde?" A on v každém patře odpovídá: "zatím je to dobrý".

Podobně se to přihodilo Lotovi. Roky se obklopoval slibně znějícími argumenty, až přestal být schopen reálně vyhodnocovat situaci a vnímat nebezpečí. Nevšiml si, že morálka Sodomy se mezitím změnila natolik, že pro ně už neměl žádnou cenu, rozhodně ne větší, než vzrušení jednoho večera násilných orgií. Ještě včera se mu přitom zdálo, že je všechno "zatím dobrý".

Ale pak v jednom okamžiku přišel náraz, který celý jeho život rozmetal na kusy.