06 dubna 2022

I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi a řekl: „Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou.“ (Gen 19,1-2)

Kmenové pospolitosti mívají své morální zásady vyjádřeny ve zvycích, které jsou nositelem místní kultury a zásad jednání, a na jejichž dodržování je proto kladen velký důraz. Odtud pramení množství tradic, z nichž jednou z nejsilnějších je ve východních kulturách pohostinnost. V mnoha islámských zemích ještě dnes platí, že host, který byl přijat do domu, se nachází pod ochranou svého hostitele, a ten je povinnen ho bránit za každou cenu proti jakémukoli nebezpečí.

Když však morálka pospolitosti začne upadat, jsme svědky toho, jak ani ty nejzákladnější pravidla nejsou dodržována. Sodoma dříve jistě znala zásadu pohostinství a ochrany hostů, jak to bylo už v době starozákonních patriarchů běžné. Když však do města vstoupili Boží poslové, potkali Lota, které je ihned zve k sobě a naléhá na ně, aby nezůstávali na prostranství. Proč to dělá? Ucítil z nich snad závan nebe a vzpomněl si na atmosféru, kterou kdysi v táboře vnímal, když Abrama navštěvoval Bůh? Není to úplně vyloučeno, ale zdá se, že pravda bude jiná, velmi prostá: Lot se obával toho, co by se jim mohlo stát a chtěl je chránit. Dobře věděl, proč. V Sodomě už neplatila ani ta nejzákladnější pravidla soužití.

Je dobré uvědomit si, že kdyby si Lot nezachoval alespoň tyto prosté zásady a ponechal by hosty na prostranství svému osudu, zahynul by. Nelze tomu rozumět tak, že byl zachráněn odměnou za jejich dodržování. Ale ony byly základem, na kterém Bůh mohl konat. Díky tomu se projevilo, že Lot je jiný než ostatní.

Když poslové do Sodomy přišli, jakoby náhodou potkali Lota hned v prvním okamžiku. Lot se ale toho večera chtěl původně dívat na napínavé semifinále Ligy mistrů! V podstatě sám nechápal, proč se místo toho vydal směrem k sodomské bráně... Zvláštní jsou Boží cesty, ona jakoby náhodná setkání, která dokážou zcela obrátit směr lidského života. Bůh takto potkal Gedeóna, Manóacha, Mojžíše a řadu dalších, od dob starozákonních po dnešek, na jejich obyčejné cestě, tam, kde se právě nacházeli, při jejich práci či odpočinku. Poslové dobře věděli, kde Lot je - a proto přišli v pravý čas na pravé místo, aby ho neminuli. 

Stejně jako Bůh nechce minout žádného z nás.

Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač. (Gen 21,9) Zdálo by se, že radost z Izákova narození musí z...