I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. (Gen 19,1)
Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků. Dokud ten spravedlivý přebýval mezi nimi, trápilo jeho spravedlivou duši, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky. (2 Pt 2,7-8)
Abraham byl před rozchodem s Lotem popsán jako "velmi zámožný", a jmění obou "tak veliké, že nemohli sídlit spolu". Znamená to tedy, že také Lot byl už před příchodem do Sodomy značně bohatý, a lze předpokládat, že jeho jmění se na úrodných nížinách v okolí města ještě rozmnožilo - vždyť pro jejich výnosnost si tuto oblast vybral.
Jako zámožný a bohatý člověk, schopný podnikatel, se těšil úctě okolí. Sodoma byla bohaté město a Lot i tam vynikal. Poslové ho zastihli sedět v bráně, což není zmíněno náhodou - městská brána byla místem, kde zasedali starší města, kteří zde řešili komunální záležitosti, případně rozhodovali spory. Lot byl na toto místo zvyklý, nebyl tu poprvé. Někdy mu v takových chvílích probíhalo hlavou, že může být se svým životem spokojen. Dosáhl vlastně všeho, co chtěl, bohatství, úspěchu a úctyhodného postavení. A nic z toho nezískal nečestně, je to výsledek jeho vlastní práce. Jeho žena, celá jeho rodina na něj může být po právu hrdá!
Byla to samozřejmě pravda, ale taková, která člověku dokáže zaslepit oči, takže nevídí její odvrácenou tvář. Lot mezi sodomské obyvatele nikdy nezapadl. A nebyla v tom jen přirozená žárlivost vůči těm, kdo mají víc než my a přivandrovali sem kdoví odkud. Hlavní důvod byl ten, že Lot byl jiný. Nebyl ochoten pouštět se s nimi do zvrhlostí, které stále otevřeněji provozovali, a udržoval si odstup. Zůstaly mu vnitřní zábrany, zakotvené ve zbytcích jeho víry, odlišném původu a letech strávených s Abrahamem.
Lot se s ním tenkrát rozešel, aby se mohl samostatně realizovat. Když se ohlížel na poslední roky, vychutnával si pocit uspokojení: kdo jiný než on by se mohl považovat za úspěšného, šťastného člověka? Kdyby se však dokázal podívat pravdě do očí, musel by si přiznat, že celý ten ÚSPĚŠNÝ díl svého života prožívá ve velkém vnitřním rozporu, trvalém pnutí a neklidu. Snažil se vyhovět dvěma stranám a smířit nesmiřitelné: naléhání svého ega, totiž touhu po bohatství a úspěchu mezi lidmi tohoto světa, a naléhání jeho svědomí, vnitřního kompasu srdce, které bylo den za dnem deptáno tím, co mezi sodomskými zažíval.
Jelikož Lot aktivně nehledal Boha, bylo to první volání silnější, a proto mu přirozeně vyhověl. Získal sice mnohé navenek, aby ztratil to nejcennější uvnitř. Žil v trvalém napětí, jeho svědomí bylo ubíjeno, množily se konflikty s okolím, tížila ho obava o bezpečnost jeho nejbližších. Bohužel, jejich budoucnost tu opravdu nevypadala nijak růžově. Kdyby si byl schopen přiznat pravdu, musel by si klást otázku, jestli mu celý úspěch v Sodomě za to všechno stojí.
