27 dubna 2022

Prosím, aby vám Bůh... dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli... (Ef 1,17-18)

Jestliže člověk následuje Boha, uvnitř se mění. Není nikdo, kdo by se na Jeho cestě stal v srdci tvrdší a necitlivější. Pokud by se to dálo, pak lze s jistotou tvrdit, že se takový člověk ve skutečnosti na správné cestě nenachází. Vnitřní citlivost znamená, že dokážeme rozlišovat, tj. vidíme, aniž bychom museli zapojovat intelekt, a proto je z určitého hlediska lakmusovým papírkem (nikoli jediným) pravosti našeho následování. To je to, co Ježíš myslel, když řekl "nebudete-li jako děti...". Farizejové byli sečtělí v biblických otázkách, a přesto je Ježíš nazval slepci. Jejich poznání bylo k ničemu, vnitřně nesouzněli s Bohem, a proto nedokázali uvidět správnou cestu.

Jsou lidé, kteří jsou dík své nátuře citliví více a jiní méně. Ale duchovní citlivost není přirozená vlastnost člověka. Roste, jak poznáváme Boha a následujeme ho. Ve shora uvedeném textu se Pavel modlil za efezské, kteří již byli několik let věřící, aby měli "osvícené vnitřní oči". Byla to ryze duchovní, nikoli duševní kvalita. Nebyla jim dána jednou provždy, takže by mohli uzavřít, že už vše obdrželi, a není kam růst. Ani Pavel ji nenabyl díky svému studiu Zákona, své horlivosti, askezi a odevzdanosti ve službě Bohu. I coby premiant mezi farizeji byl ve skutečnosti duchovně zcela slepý, vždyť pronásledoval Boha, v kterého věřil, a vůbec to neviděl. Až prohlédl, získal duchovní citlivost na Boží hlas: objevila se, když se setkal s Kristem a byl naplněn Duchem svatým. A dále rostla, jak ho následoval, jak to pozorujeme na tom, co máme zapsáno z historie jeho služby.

Jedna z duchovních zákonitostí je, že duchovní citlivost lze nabývat i ztrácet, podle toho, zda se přibližujeme nebo vzdalujeme Bohu. Abraham v ní rostl, a proto o Lotovi a celé Sodomě věděl více, než Lot sám. Věděl, kde se Sodoma duchovně nachází, jaký úděl ji čeká a věděl, proč tam není jeho místo. Lotovi však chyběla, a proto nevěděl nic nejen o Abrahamovi či okolním světě, ale nebyl schopen nahlížet ani svou vlastní situaci. Ani to, že je z města třeba co nejdřív vyjít.

Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil. (Gen 22,19) Abraham prožil emocionálně...