16 dubna 2022

Řekl: „Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého... Oni však vzkřikli: „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ (Gen 19,7.9)

Ačkoli Lot po mnoho let vídal, co se ve městě odehrává a kam věci spějí, stále chtěl v Sodomě zůstávat. Mohla v tom být prostá setrvačnost, neochota ke změně, kus pohodlí, i když nezapomínejme, že Bůh poslal své posly do Sodomy pro násilí, které již dlouho předtím volalo do nebes, a tedy to již řádný čas nebylo příjemné místo k životu. Byly tu racionální důvody pro změnu. Ale Lot se rozchodem s Abramem rozhodl pro určitý životní styl a Sodoma mu do něj zapadala, dokonce coby prestižní adresa tohoto stylu. Lidé mají ve zvyku v nejistotě obhajovat svá původní rozhodnutí, přesvědčovat se selektivně viděnými argumenty: vnímat jen to, co chtějí, a nevnímat, co tomu odporuje.

Lotovi se zatím dařilo přehlušit pochybnosti a usmířit je s realitou, které byl každodenně svědkem. Ačkoli se vnitřně víc a víc od okolních obyvatel vzdaloval, stále vůči nim hledal dohodu a konsenzus. Snad to byl právě tento rys povahy - potřeba kontaktu s lidmi, touha být mezi nimi, nebýt sám, co ho zlákalo víc než po sociální stránce dosti ochuzený život v Abramově táboře.

Dav, shromážděný kolem svého domu, Lot vyšel oslovit a nazval je přitom "bratří". Bylo to v dané chvíli míněno jistě i účelově, se snahou najít u nich kladný ohlas. Ale na druhé straně, kdyby to nyní udělal úplně po prvé, asi by tušil, že to nebude fungovat. Spíše se tak skutečně viděl a takto chtěl být viděn - mezi svými, jako mezi "bratřími". Být přijat, být součástí celku, nezůstat vně coby outsider.

Ale jak odpovídají oni jemu! - „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce!" Lotovi se muselo v jednom okamžiku zhroutit opravdu vše. Celý falešný obraz, který o svém pobývání v Sodomě měl, všechny argumenty, kterými si nalhával, že to není tak zlé. Bylo to zlé; bylo to ještě mnohem horší. Nyní uviděl jasně celou pravdu: Sodomští ho doslova nenávidí a ve skutečnosti ho nikdy mezi sebe nepřijali. Nenávidí ho za to, že se odlišuje. Lot přitom o jejich společenství stál a nevystupoval vůči nim jako prorok, kritik poměrů. Oni to přesto vidí jinak - je pro ně jako jejich "soudce". Jak je to možné? Iritovalo je, že se s nimi nepouští do stejných orgií: "Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás" (1Pt 4,4). Zároveň však, protože je obviňovalo svědomí, vnímali to jako svůj odsudek.

Lotovi spadly z očí šupiny, a během jediného večera pochopil, co si dlouhé roky nechtěl připustit. Byl to omyl. Jeho život v Sodomě je definitivně u konce.

 

„Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já v...