Dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň. (1K 3,13-15)
Většinu novozákonních epištol napsali apoštolové v pokročilém věku. Není se co divit, že jejich pohled se nezaměřuje na nějaké krátkodobé, blízké cíle, ale přehlíží stále dál za horizont lidského života jako celku a jeho přesah, k věčnosti. Ne, že by to nebylo jádrem křesťanství od počátku; ale mladý Petr, Pavel nebo Jan by jistě psali listy plné dynamického poselství víry a inspirace, ale přesto v něčem jiné, než jim později dovolil široký pohled daný moudrostí, kterou může dát člověku jen hluboká životní zkušenost. Duch svatý si ovšem používá člověka jako nádobu, takového, jaký právě je, ale právě proto, aby mu mohl předat své poselství, musí být člověk schopen jej vnímat. K tomu prochází celoživotním procesem proměny; ačkoli kdysi i oslice mohla říct Boží poselství, nebyla to rozhodně epištola Korintským. Na rozdíl od oslů také apoštolové milovali, obětovali se a zápasili za ty, kterým psali. Ve sdělení Božího slova nejde jen o suché sdělení pravdy (informace), ale musí ho předávat ti, kteří rozumí a hluboce milují.
O Lotovi máme v Novém Zákoně jen jednu přímou zmínku v 2Pt 2,7, kterou jsme citovali minule. Ježíš sice v Lukášově evangeliu zmiňuje lidi jeho doby a varuje nás před údělem jeho ženy, ale jediný další oddíl, který se týká přímo osoby Lota, je ten z 1K3. Není zde sice jmenován přímo, ale onen člověk zachráněný skrze oheň, jenž přitom přišel o vše, na něj zjevně ukazuje.
Mnozí se dnes spokojují s evangeliem ve formě pochopení trestu Božího Syna za náš hřích. Pochopením této informace a přitakáním jí v životě nově uvěřivšího často většina snahy o radikální následování Krista končí, ačkoli tím mělo vše začít. Smýšlení, jaké zde ukazuje Pavel, není vlastní všem, zřejmě ani většině věřících: totiž to, že člověk má vstoupit do Božího království s bohatstvím plné odměny, že cílem evangelia není spasení chudých („nahých“), ale bohatých v Bohu! Oproti katolické teologii tento oddíl nehovoří o očistci - ne člověk sám, ale jeho dílo, jeho ovoce bude zkoušeno na věčnou odolnost. Jen věci hodnotné, zlato, stříbro, to, co obstojí ve zkoušce ryzosti ohněm, mají právo vejít a zůstat. Vše ostatní nenávratně shoří.
Říká se, že hlupák se musí učit z vlastních chyb, moudrý se učí z cizích. Lotův konec je nám dán jako výstraha – co jednou uvidíme, až se ohlédneme zpět na svůj život? Čemu ho chceme odevzdat? Jakým směrem půjdeme? A do jakých výšin?
Kéž zvolíme správně.
