15 června 2022

Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ (Gen 19,30-32)

Je pozoruhodné (a smutné) pozorovat, jak generačně postupuje duchovní rozklad, jestliže rodiče ztratí živý vztah s Bohem. To, co by pro ně ještě nebylo přijatelné, stává se normální pro děti. Nejprve člověk přestane aktivně žít svou víru a zamrzne v určitém stavu, kdy nedělá příliš dobrého, ale ani zlého; ještě má jakési ponětí o Bohu a základní morální rozlišení. Ale pak přijdou další jedna, dvě generace, v nichž se osidla uvolní a nejen, že jim chybí jakékoli vědomí Boha, ale mravní zkáza je zjevně viditelná.

Zákony Mezopotámie Abrahamovy doby, nejstarší asyrské zásady i pozdější Chammurapiho zákoník považoval incest za odpornou věc, zejména mezi matkou a synem. Ale i za incest mezi otcem a dcerou mohl být viník vyobcován. Je proto poněkud úsměvné, když se setkáme i s takovým výkladem počínání Lotových dcer, který tvrdí, že k incestu sáhly proto, že se „toužily dostat do linie Mesiáše“, neboť Lot pocházel ze Šétova pokolení, jemuž byl Mesiáš přislíben. To je výklad a la „přání otcem myšlenky“, neboť mu při pohledu na celý příbeh opravdu nic nenasvědčuje. Lotovy dcery nelze vidět jako následovnice Božích cest, spíš naopak. Lot měl o morálce ponětí, žil kdysi v Sodomě vnitřně oddělen od Sodomy a neakceptoval její způsoby. Ale jeho dcery už je nepovažují za zapovězené, jestliže nevidí jiné východisko. Ze Sodomy sice vyšly, ale vzaly si Sodomu s sebou. I když to neučinily kvůli požitku, přesto viděly za legitimní sáhnout k tak odporným způsobům, jestliže se to jevilo jako cesta k řešení jejich problému. Ne že by se takové věci tehdy nevyskytovaly, ale většinou byly pohrdány. Se svým otcem se o tom ani nepokoušely mluvit, rovnou ho opily.

Ovšem i sám Lot jistě nahlížel úděl své rodiny s pocitem bezvýchodnosti a zoufalství. V jeskyni, izolováni od okolí, tu nakonec přebýval sám se dvěma dcerami, bez velké šance na rozumnou budoucnost. Jistě se trápil a kontrast mezi jeho bohatým životem (a bohatým společenským životem) v Sodomě a jejich nynější realitou musel být do očí bijící. Lot trpěl, ale nesáhl ke stejným prostředkům jako jeho dcery, k podvodu a incestu. Existuje druh zoufalství, chcete-li deprese, který vede k odhození zábran, jak to vystihuje kralická Bible: Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich. Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí. (Ef 4,19)

A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a...