11 června 2022

Řekli jsme už, že Lot možná nebyl horším člověkem než Abraham. Přinejmenším si o tom z textů Písma nedokážeme udělat jakýkoli úsudek, ale rozhodně nevidíme, že by Lot činil cokoli zlého. Byl schopným zemědělcem, dobrým občanem a otcem rodiny, kterou dokázal dobře zaopatřit a ochránit až do onoho osudového večera. Jak je možné, že byl nakonec takový rozdíl mezi jeho a Abrahamovým koncem, jak to, že dobro dobrých lidí samo o sobě nezajistí, aby před Bohem dobře dopadli?

Řekli jsme už mnohokrát, že Lot aktivně nehledal Boha a nepodřizoval své úsudky a cesty čemukoli vyššímu než svému vlastnímu užitku. Jestliže na začátku cesty máme dva podobné lidi, pak tím, že poté oba operují v různém vnitřním nastavení, (chcete-li "módu"), se postupně jejich smýšlení a konání mění. Jak kdysi správně řekl císař Marcus Aurelius: "náš život je výsledkem našeho myšlení", a tady se začínají věci lámat. Lot zůstal se svou rodinou v myšlenkovém módu konzumu, Abraham se přece jen dostával do módu Božího ctitele, a to (což je zajímavé poznamenat) v jeho životě nikdy neskončilo. Nebyla mu vytyčena nějaká meta, které měl dosáhnout, mít už dost a s hledáním Boha skončit - ještě budeme svědky toho, jak se na této cestě posouvá výš a výš. Ta nejvyšší místa své pouti pak dosáhl ve věku sto a více let!

Lot se na druhé straně nikam nepozvedal, spíš točil v bludném kruhu. Od neproměněnosti, tělesného smýšlení to vedlo k nechápavosti Boha; v důsledku toho byl slepý k situaci a době, takže byl ve špatný čas na špatném místě a vůbec to netušil. Následně sice dospěl k neochotnému (ale přece) uposlechnutí vyjít, ale už ne k tomu, kam měl podle pokynu jít. Následuje smlouvání s Bohem, odchod do Sóaru, až snad  v jeskyni na hoře nakonec pochopil, jak se mýlil vlastně ve všem, co se jeho života před Bohem týkalo. Snad tehdy nahlédl, jaké je vpravdě ovoce jeho života. Nicméně, můžeme očekávat, že prozřel, a pak žil jinak – že změnil svůj „mód“?

Kéž by, ale nic o tom nevíme, Písmo nám to neodhaluje. Otázka, jejíž odpověď bychom museli znát, totiž nezní, zda to uviděl, ale zda si to osobně připustil a zda toho hluboce litoval, tak, aby ho to dovedlo k vnitřní proměně. Zdá se mi však, že kdyby k tomu došlo, neopomnělo by nám Písmo dát alespoň stručnou zmínku takového happyendu. Ten tu však bohužel chybí.

A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a...