Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě. Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil. (Gen 19,27-29)
Abraham se vrátil k místu své pozoruhodné modlitby, tam, kde naposled mluvil s Bohem tváří v tvář. Víme, že na některých místech setkání s Bohem měli patriarchové ve zvyku postavit oltář, ale nemůžeme dělat jednoduchý závěr, že se to tak má vždy dělat, protože „je to v Bibli“. Ani starozákonní postavy totiž neměly vždycky správnou teologii – vždyť jejich životy, pokud vůbec byly pozitivním příkladem, jsou pro nás ukázkou postupné proměny modlářů tělem či duší (nebo obojího) ve ctitele živého Boha. Ta místa si připomínali z různých důvodů - někdy jako upomínku na onen vzácný okamžik, jindy z (spíše pověrčivého) přesvědčení, že Bůh v některých místech země přebývá obzvláštním způsobem (zatímco mu patří celá země Ž24,1), a často jednoduše proto, že to bylo jejich vyznání proti božstvům okolních kmenů. Lidé svým modlám vždy stavěli posvátná znamení, zejména na vrcholech hor. "Náš Bůh je tu taky", chtěli tím patriarchové říct – a na rozdíl od těch vašich je opravdu živý.
Abraham se vrátil, a není špatně, když se i my vrátíme k okamžikům, kdy nás Bůh naposled navštívil. Stojí za to zamyslet se, zda to pro nás nakonec mělo ten smysl, který Bůh zamýšlel. Abraham se šel podívat, co se v Sodomě děje, neboť tušil její pád. A skutečně - uviděl v dalekých nížinách její zkázu. Bylo to asi jako dnes vidět dopadat rakety na město, v němž bychom měli příbuzné - jeho srdce se náhle sevřelo při pomyšlení na Lota a jeho rodinu. V tu chvíli nevěděl, zda tam právě neumírá. Hledal na to u Boha odpověď? Dostal ujištění o jeho záchraně? Ač to tam nemáme napsáno, můžeme se po právu domnívat, že ano. Víme přece, že Bůh mu coby svému příteli odhaloval svá smýšlení a řekl mu o záměru zničit Sodomu. Jestli nyní Abraham něco nutně potřeboval vědět, pak právě to, co bude s Lotem. To bylo pro něj tím nejdůležitějším, co se Sodomy týkalo a velmi pravděpodobně se ve svém duchu obracel k Bohu o ujištění.
"Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč…" Tato věta je dokladem toho, že Bůh skutečně vyvedl Lota kvůli Abrahamovi, jak jsem už několikrát zmiňoval. Teprve věčnost ukáže, kolik z těch, kteří by sami nevyšli, bylo spaseno jen díky přímluvě Božích přátel.
