Abraham táhl odtud do krajiny negebské a usadil se mezi Kádešem a Šúrem; pobýval jako host v Geraru. O své ženě Sáře Abraham řekl: „To je má sestra.“ Abímelek, král gerarský, poslal pro Sáru a vzal si ji. (Gen 20,1-2)
Nevíme, co přimělo Abrahama odtáhnout z výšin nad Sodomou do Geraru, ale velmi pravděpodobně to bylo období sucha. Zmiňuje se o tom totiž později kapitola 26: "v zemi nastal opět hlad, jiný, než za dnů Abrahamových" (26,1). Zde také pokračuje v popisu sporů, které zde měl Izák o studně, které zde Abraham vykopal. Oblast Geraru byla nížinou, v nadmořské výšce pouhých 40-50 m, a zjevně oplývala tím, co výšiny v obdobích sucha neměly: vodou.
Chceme-li být kritičtí ke komukoliv, vždy si důvod najdeme, ale najít ho nyní vůči Abrahamovi je opravdu mimořádně snadné. Díky jeho polopravdě se Sára ocitla opět v harému jiného muže. Je vůbec možné, že se takto zachoval Boží muž, ale navíc ten, který podobnou věc už jednou zažil, a bylo to memento s tolika důsledky pro jeho pozdější život, že si to musel velmi dobře pamatovat?
Jak však říká Oswald Chambers: Nevěřme sami sobě přespříliš a neříkejme o ničem snadno: něco takového už nikdy neudělám! Před pády nejsou uchráněni ani ti nejlepší z nás. Nestojíme totiž tím, čím jsme my sami. Základ naší jistoty není v nás. Je to vždy a pouze Boží milost, co nám dovoluje zůstávat na svých výšinách. Náš úkol je na nich setrvávat a z vlastní vůle je neopouštět. Tehdy máme vítězství.
