20 července 2022

Proto se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: „Panovníku, což vybiješ pronárod, i když je spravedlivý? Což mi on sám neřekl: ‚To je má sestra‘? Ano, i ona řekla: ‚To je můj bratr.‘ Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama.“ A Bůh mu ve snu odvětil: „I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil dotknout se jí. Teď však ženu toho muže navrať, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi, kteří jsou tvoji.“ (Gen 20,4-7)

Nuže, Abímelek nám právě předvedl, jak se uzurpuje cizí žena bezúhonně a „s čistýma rukama“ – a Bůh mu snad ještě dává za pravdu!

Abychom pochopili místa jako je toto, musíme si uvědomit, že ve starověku lidé jednali na základě zvykového práva, protože jiné ještě na rozdíl od našich časů obecně rozšířené nebylo. Král dané oblasti měl zjevně právo vzít si do harému kteroukoli nevdanou ženu na svém území. Jakkoli se to zdá hrozné, je možná na místě zmínit, že o tisíce let později, ještě v 18. století najdeme i v tzv. křesťanské Evropě zmínky o tzv. právu první noci. Podle něj měl feudální pán právo na první styk s ženou svého panství, která právě vstoupila do manželství.

Bůh jistě s něčím takovým nesouhlasil, neboť z pozdějších míst Písma víme, jak pohlíží na manželství – jenže tuto laťku nedosahovali ani mnozí patriarchové, natož nějaký Abímelek, který Hospodina vůbec nectil. Proto je třeba tomu rozumět tak, že Bůh k němu nyní přistupuje jen jako k cizímu, na základě jeho porozumění, jeho kultury, tehdy obecně uznávaných zásad – které on skutečně neporušil. Kdyby se Abímelek chtěl stát Božím ctitelem, musela by jeho morálka samozřejmě dojít změn mnohem dalekosáhlejších, než jen v této oblasti – a Bůh by to po něm rozhodně žádal!

Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi, kteří jsou tvoji.“ Jaké to asi je, když Bůh někomu vyhrožuje smrtí – a pozor, ne přes prostředníka, ale přímo, rovnou do očí! Není mnoho míst Písma, kde bychom toho byli svědky. Vypadá to, jako by se Abílemelek na chvíli usebral, když mu Bůh dává za pravdu, a jako by ho to postavilo na nohy natolik, že Bůh musel zajít dál a přitvrdit: jestli ji nevrátíš, zemřeš nejen ty, Abímeleku, ale i všichni tvoji blízcí!

I to byl ovšem zvyk tehdejší doby, a proto mu Abímelek velmi dobře rozuměl: za způsobenou újmu byl trestán nejen viník, ale celá jeho rodina, případně kmen. Odplata běžně převyšovala způsobený čin.

I proto je pozdější ustanovení Starého zákona "oko za oko, zub za zub" z tehdejšího pohledu vyjádřením milosti, ne tvrdosti, jak se nám dnes jeví - stanovuje, že trest neměl překročit provinění.

I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a jeho otrokyně, takže rodily. Hospodin totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uza...