I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a jeho otrokyně, takže rodily. Hospodin totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uzavřel v abímelekově domě každé lůno. (Gen 20,17-18)
Abraham nezískal v Geraru jen ochranu, odškodné a rozmnožení svých stád, to vše navzdory určité své nedověře. Tento druh požehnání ho na jeho cestě provázel a zažil je už mnohokrát. Ale nyní poznal naprosto novou duchovní zkušenost: Bůh zcela konkrétně odpověděl na jeho modlitbu za uzdravení.
K plodnosti se určitým způsobem vztahovaly v podstatě všechny dávné kulty, protože byla zárukou pokračování rodu, prostého přežití. Bez vlastních potomků neměl kmen další otce, pastevce ani bojovníky. V dobách, kdy nebylo lékařské zabezpečení a častokrát vzplály místní kmenové války, spory se řešily vyhlazováním celých rodin nebo kmenů, bylo nutno počítat se značným úbytkem potomstva a jedině jeho hojnost dávala nějaké záruky budoucnosti.
Bůh „uzavřel...každé lůno“. Bůh tím demonstroval svou moc nad božstvy Abímelekova kmene (na které se jistě zkusili obrátit o pomoc, jak to běžně dělali) a potvrdil před nimi Abrahama jako svého muže. „Nesahejte na něj, jinak vás stihnou pohromy“, sděloval jim způsobem, kterému dobře rozuměli. V mysli Abímeleka a jeho lidí se velmi pravděpodobně objevily nejrůznější myšlenky, jak s Abrahamem naložit, takže bylo nutné poskytnout mu dodatečnou ochranu. Ale co se vlastně konkrétně stalo? Nevíme, ale z celkového vyznění textu je jisté, že ženy v Abímelekově domě zjistily svou neplodnost velmi záhy po incidentu se Sárou – je totiž zjevné, že Abraham se za ně modlil krátce po jejím propuštění, ne až po dlouhých měsících, kdy by se žádné z nich nenarodilo dítě. Jakkoli tehdejší lidé neměli hlubší znalosti medicíny, oblasti plození rozuměli, právě proto, že byla pro ně tak důležitá. Proto - i když s jistotou to samozřejmě nevíme - lze za nejjednodušší vysvětlení považovat to, že ženám v Abímelekově domě se stalo to, co dávno předtím Sáře, totiž, že jim „ustal běh ženský“ (18,11).
Abrahamova modlitba je první modlitba za fyzické uzdravení, kterou v Písmu nacházíme. Boží muž, prorok, se z přímého Božího pověření modlí za osvobození lidí z nemoci, která je způsobena tím, že upadli do Boží nevole. Je proto zajímavé, že na rozdíl od jiných uzdravení v Písmu (např. modlitby doprovázející zvěstování evangelia) je to spíš modlitba, která doprovází obnovení milosti nad životem člověka ve smyslu Jak 5,15 „a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno“. Dnes je tento druh modlitby chápán a praktikován spíš výjimečně.