Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. (Gen 21,1)
Jak prostě zní popis těch nejvýznamnějších událostí dějin světa: Hospodin navštívil… Hospodin splnil. Jako by to bylo to nejjednodušší, co se člověku může stát! Ale už dlouho si tu vyprávíme příběh proměny Abrama, aby bylo zřejmé, že to z pohledu člověka zas tak jednoduché není – tedy dokud se neocitne v pozici požehnání. Abraham se Sárou k tomu směřovali 25 let, a teprve v určitém bodě jejich cesty dosáhli toho, že to bylo tak snadné a přirozené. Ale pak jim to připadalo vlastně přirozenější než opak! Dokud člověk není vůči Bohu v postavení, kterému Bůh chce žehnat, je daleko přirozenější, že věci nefungují a přijmout je od Boha se jeví jako obtížné. Jakmile se v takovém postavení octne, přijde mu naopak divné, proč by to nemělo fungovat?
Izákovo narození bylo pro Boha klíčovým bodem dějin spasení světa. Bez Izáka by tu nebyl Izrael ani Kristus. Bůh léta pracoval na Abrahamovi, a víme, že občas to pro něj byla docela hořká medicína. Ale když Písmo slavně ohlašuje splnění zaslíbení, neříká prvně, že Bůh splnil své zaslíbení Abrahamovi, nýbrž Sáře! Přitom se nám zdá, že zápasy víry vedl celou dobu především Abraham, a jeho žena dokonce často vystupuje v pozici pochybovače. Jenže tento popis narození syna, dikce textu dokazuje, že Bůh pracoval celý čas i na Sáře a na její víře, i když se to dělo víc vskrytu, „za oponou“.
Sára byla v jednodušším postavení než Abraham v tom smyslu, že on si nemohl dovolit pochybovat veřejně. Byl v tom trochu podoben dnešním duchovním: jeho zodpovědnost vůči celé komunitě ho vedla k tomu, že aby jejich víra v Boha nekolísala, určité zápasy si musel nechávat pro sebe a pochybnosti nedávat najevo. Sára v tom měla větší svobodu a svou skepsi mohla snáze ventilovat – takže se Božím poslům namísto víry směje, když se zdá, že Boží cesta nikam nevede, vynalezne jinou atd.
Ale vidíme, že nakonec i Sára v srdci povstala k výšinám a uvěřila proti vší realitě, že Bůh je věrný a je mocen splnit, co zaslíbil, takže Bůh „splnil…jí“.
Bůh nechce nikoho opomenout, chce uvádět na vyšší cesty každého bez výjimky! A jak vzácné je, když po nich mohou kráčet manželé společně.
