28 září 2022

(Sára) řekla Abrahamovi: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem.“ Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna. (Gen 21,10-11)

Nejprve ohromující radost, ale posléze i veliké trápení... Dokud nepřišel Izák, byl v táboře klid, takže bylo celkem jasné, kdo si co může dovolit a jak jsou rozděleny role. Nyní se však Abraham "velmi trápil". Kdyby se měl rozejít s něčím zjevně zlým, jistě by se netrápil a nelitoval. Jako každý člověk by měl patrně potíž to nejprve uvidět a uznat, ale poté, co by k tomu dospěl, by už vyhoštění zlých věcí bral jako úlevu.

Ale problém zvaný Izmael byl zkrátka v tom, že to nebylo žádné zlo, ba naopak. Vždyť to byl jeho vlastní syn! Od jeho narození ho viděl jako hlavního dědice celé farmy a domu, protože Bůh z jeho pohledu neplnil své dávné zaslíbení. Jenže nyní se vše obrátilo vzhůru nohama. Bůh přišel a dotvrdil, že vždy platilo, co řekl, a nikdy se to nezměnilo. Abraham si říkal, kolikrát už ho vlastně tento Bůh překvapil...

Nyní zjevně nebylo vyhnutí. Izák by byl před starším bratrem v trvalém nebezpečí, Izmaelovi je teď teprve 13 let, ale už se projevuje nepřátelsky a nárok na dědictví by mohl kdykoli přerůst do smrtelného sporu. Bylo zřejmé, že Hagar s Izmaelem to vidí jinak, než že by měli být nadobro odsunuti na druhou kolej. Ten sestup ze slávy byl pro ně nesmírně pokořující, a tak jim zbývala poslední naděje: Abrahamova zjevná slabost pro prvorozeného syna. Sára to dobře cítila, chopila se proto iniciativy a naléhala na svého muže: musíš to co nejdříve vyřešit, dokud máš ještě dost sil. Izmael musí pryč.

Dokud nepřišel Izák, byly poměry v táboře "stabilizované". Avšak příchod ryze nebeského símě do prostředí, které si již zvyklo na polovičatost, přivodí zásadní krizi. To stejné platí v Písmu i o každé směsi svatého a nesvatého, jak ji po století provozoval Izrael, a po svém úpadku do vlažnosti církev. Přijde slovo a přinese neklid, rozdělení svatého od nesvatého (nebo od toho, co je svaté jen zdánlivě). A stejné platí i pro život každého člověka, když vede zápas o vítězný život se snahou dojít ho vlastní silou nebo mocí Ducha svatého.

Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země. A Abraham zasadil v Beer-šebě ...